Zbyněk Fiala: Tady je červená čára

21.02.2023 7:29 | Glosa

Zdrojem napětí ve světě je programový záměr Spojených států „zadupat soupeře, kdekoliv se objeví," píše nejčtenější příspěvek na webu The National Interest, který patří „realistickému“ křídlu Republikánské strany. Tato doktrína vznikla v době, kdy Rusko bylo slabé. Příspěvek vyšel k prvnímu výročí války na Ukrajině.

Zbyněk Fiala: Tady je červená čára
Foto: Archiv autora
Popisek: Zbyněk Fiala, žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Wolfowitzova doktrína, pojmenovaná po tehdejším americkém náměstkovi ministra obrany Paulu Wolfowitzovi, byla prozrazena listu The New York Times v roce 1992. Jádrem této politiky je zachovat americkou nadvládu v postsovětském světě za každou cenu. Požaduje „zadupat soupeře, kdekoliv se objeví." Píše o tom analytik Sameed Basha na stránkách portálu The National Interest v příspěvku Jak Wolfowitzova doktrína ovlivnila Putinův pohled na svět.

Autor připomíná, že vedení USA prosadilo za základní kámen své zahraniční politiky obranné dohody s partnery, kterými zároveň zmonopolizovalo globální obchod se zbraněmi. Zabránilo tak spojencům ve vývoji vlastních obranných systémů a zvýšilo jejich závislost na hardwaru vyrobeném v Americe.

Proto je podle autora nezbytné pochopit, kdy tato doktrína vznikla, jak vznikla a proč stále formuje názory mnoha jednotlivců na Západě – a také ruského prezidenta Vladimira Putina.

Pokusme se ten výklad nějak shrnout. Základy Wolfowitzovy doktríny položilo to, co je ve Washingtonu vnímáno jako vítězství Spojených států proti Sovětům. První složkou tohoto vítězství bylo vyhnání Sovětů z Afghánistánu, když si nedokázali poradit s partyzánskou válkou mudžahedínů podporovaných Američany se zázemím v Pákistánu. To pomohlo vysát sovětskou ekonomiku a přivést SSSR ke kolapsu v roce 1991. Ve stejném roce pak přišlo vlastní vítězství Spojených států nad Saddámem Husajnem. Byla to příležitost, jak předvést největší vojenskou sílu USA, získat zpět ztracenou hrdost po porážce ve Vietnamu a znovu vybudovat důvěru spojenců.

Wolfowitzova doktrína stanovila, že Spojené státy mohou umlčet a integrovat dvě bývalé velké mocnosti Německo a Japonsko „do systému kolektivní bezpečnosti pod vedením USA a vytvořit demokratickou zónu míru“. S Ruskem se však zacházelo jinak – tato země jednoduše vypadla z radaru, píše analytik Basha. Jako geopolitický konkurent se stala v očích Západu bezvýznamnou, což lze odvodit i z toho, že byla odmítnuta její gesta mírových nabídek a že propadly záruky, které jí byly dány ohledně rozšiřování NATO.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová byl položen dotaz

Myslíte, že bysme byli v bezpečí i bez NATO?

Nebo v NATO bez účasti USA? Já si to masivní zbrojení vysvětluju tak, že se Evropa i my probrali z toho, že nejde spoléhat jen na USA a snaží se zajistit naši bezpečnost. Souhlasím s vámi, že to možná až přehání, na druhou stranu roky tu obranu nikdo pořádně neřešil. Nebo vy myslíte, že posílení naš...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Joukl: Jak jsou na tom senioři dneska? Nikoho to nezajímá!

9:44 Zdeněk Joukl: Jak jsou na tom senioři dneska? Nikoho to nezajímá!

Od té doby, co jsem senior, tak se nestačím divit.