Covid je choroba, která má i léčebné účinky. Nejsou sice patrné na stavu jednotlivých organismů, a tím se liší třeba od encefalitidy, po které brácha začal líp vidět, ale platí to v přeneseném smyslu. Pomohla procitnout z bláznovství neoliberálních proroků, pro které je cílem veškerého lidského snažení hezky vypadající státní rozpočet. I kdyby to občan neměl přežít.

Podle sdělení Evropské komise teď musí pokračovat politiky zachování pracovních míst, pomoci podnikům se zablokovanými příjmy a další opatření ve prospěch obnovy ekonomického potenciálu. „Vyhněte se předčasnému ukončení fiskální pomoci,“ výslovně varuje EK. „Rizika předčasného ukončení podpůrných opatření jsou vyšší než rizika toho, že by trvala zbytečně dlouho.“

Cílem však není návrat do situace před pandemií. I kdyby nemoc nebyla, je tu obrovský tlak na společenské a hospodářské změny vynucené globálním oteplováním a digitalizací. To jde dobře dohromady, protože investice do energetických úspor a obnovitelných zdrojů vytvoří pracovní místa, o která nás připraví automatizace a umělá inteligence.

Svraštělé čelo bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, který v nedělní besídce ČT u Moravce horlil, že vláda není ochota šetřit, je tedy v evropském kontextu dost osamělé. Kalousek se zlobil, že vláda vyplácala spoustu peněz „volebními dárečky“, kam zahrnul hlavně zrušení superhrubé mzdy. Připomeňme, že na zavedení superhrubé se Kalousek roku 2008 podílel. Šlo o podvod, kdy se voliči lákali na daňovou sazbu 15 procent, ale tu dostali jen nominálně a reálně se jim napařilo 20,5 procenta. Spolu s „rovnou daní“ to bylo součástí orientálního nesmyslu, který se jinak zaváděl jen v momentálně zaostalých postkomunistických zemích, kde se stejně nevybere nic a veřejné služby nikoho nezajímají.

Ministryně financí Alena Shillerová teď hájila zrušení superhrubé spolu se snížením základní příjmové daně jako nejsnazší cestu, jak dát skoro 90 miliard do rukou lidem. Podobná argumentace ostatně zaznívá i od pravicových stran, když tlačí na snižování daní a trvají na tom, že občan ví nejlépe, jak naložit s penězi. Jenže zrušení superhrubé nejvíc pomohlo vyšším příjmům, a ty si za Kalouska pomohly i rovnou daní. Kdyby tedy šlo Kalouskovi o veřejné finance, mohl se rozhorlit, že zrušení superhrubé nedoprovázelo důrazné progresívní zdanění vyšších příjmů. Nic takového však nezaznělo.