Ke spoustě prvenství, kterými se Česko pyšní, jako jsou nejvyšší ceny elektřiny, nejrychlejší růst nájmů nebo nejdražší potraviny, můžeme přidat další. Jak ukazuje vládní návrh Státního závěrečného účtu za rok 2022, který se objevil na webu ministerstva financí, hlavní tíha příjmu státního rozpočtu ležela na domácnostech se středními a nižšími příjmy. Když sečteme, kolik bylo zaplaceno na dani z příjmu a povinném pojistném a přidáme výběr DPH, přišlo prakticky 9 z 10 vybraných korun zdola, nikoliv shora, tedy od těch, kdo by se měli o své bohaté příjmy a zisky solidárněji podělit. Přesně to bylo 88 procent, tedy 1 261 miliard korun z veškerých státních příjmů ve výši 1 427 miliard korun.

Rok 2022 byl přitom pro řadu společností rekordně ziskový, zejména pro energetiku a těžbu fosilních paliv, rafinerie, bankovnictví a další. Třeba Křetínského holding EPH ohlásil rekordní provozní zisk ve výši 100 miliard korun. Přesto vláda uvažuje jen o tom, jak lépe ždímat řadového občana. Na vysokou se nesmí. Jediná progrese, kterou v českém daňovém systému najdeme, je 23 procent pro příjmy nad dva miliony korun ročně.

Dokonce i OECD, která není levicově založená, ve své zprávě o ČR poukazuje na to, že náš daňový systém má jen bezvýznamnou progresi, takže víc doléhá na nižší příjmy, a příliš spoléhá na pojistné, které je dokonce regresívní, protože je zastropované. Regresívně funguje i DPH, neboť lidé s nižšími příjmy musí vydat větší podíl svých peněz na spotřebu, zatímco bohatým většina příjmů jen zvyšuje bohatství.

OECD se rovněž pozastavuje nad tím, jak málo jsou u nás zastoupeny majetkové daně nebo daně z kapitálových výnosů. To jsou dobré podněty, o kterých je třeba uvažovat zejména ve volebních programech levicových stran. Nabízí se řešení v podobě zdanění velkých majetků na miliardářské úrovni a zdanění kapitálu stejně jako je zdaněna práce. Progrese by se měla objevit i ve zdanění velkých oligopolních společností převážně v zahraničním vlastnictví.