Není to tak dávno, kdy pobouřená česká společnost reagovala na zprávy o nezodpovědném zacházení ministerstva průmyslu (ČSSD) se zásobami lithia a promítla to do volebních preferencí těch, kdo slíbili větší přínos z našeho nerostného bohatství pro společnost. Proto novou vládu už sestavoval Andrej Babiš (ANO) a vládní prohlášení koalice s ČSSD obsahuje slib, že vláda neprodleně upraví Surovinovou strategii České republiky a následně prosadí také příslušnou legislativu, především horní zákon a geologický zákon, včetně zvýšení poplatků za těžbu některých druhů nerostných surovin tak, aby odpovídaly měnícím se podmínkám na trhu a co nejvyššímu efektu pro stát. Ve vládním prohlášení se rovněž slibuje, že do regionů postižených těžbou bude směřovat vyšší podíl z těžebních poplatků.

Výraz „měnící se podmínky na trhu“ měl přinést pravý opak dosavadní politiky, která zmrazila poplatky těžebních firem na pět let na stávající mizivé úrovni („moratorium“). Moratorium vnesly do horního zákona těžařské firmy prostřednictvím poslaneckého návrhu. Babiš před volbami sliboval, že moratorium zruší.

Čo bolo, bolo, terazky se z toho snažíme vycouvat. Novela horního zákona se připravuje, ale zvýšení poplatků za těžbu nerostných surovin tam není, varuje internetový Deník Referendum spolu s Hnutím Duha a dalšími ekologickými organizacemi. Deníku Referendum to potvrdil tiskový mluvčí rezortu Milan Řepka, podle kterého „zůstane současná výše poplatků z těžby platná až do roku 2021“.Do cesty se postavila Legislativní rada vlády, která požaduje, aby se zákon vypořádal s požadavkem právní jistoty, tedy očekáváním těžařských firem, že poplatky zůstanou na dosavadní úrovni až do roku 2021, po další tři roky.

Ale je tu také legitimní očekávání občanů, že prohlášení před volbami představují jasný slib, který je třeba splnit.

„Hnutí DUHA a Greenpeace vyzývají ministerstvo průmyslu a celou vládu, aby dodržela své programové prohlášení a zastavila nespravedlivé odlévání peněz za státní nerostné bohatství do daňových rájů. Poplatky je nutné zvýšit minimálně na 10 % tržní ceny, což je limit daný horním zákonem. Ještě lepší by bylo limit v zákoně zvýšit a zvětšit tak státu manévrovací prostor, pokud by cena některých nerostů na trzích vystoupala opravdu vysoko,“ píše se v prohlášení obou ekologických organizací.

Ale řekněme, že bychom to ještě tři roky bez zvýšení poplatku na desetinásobek nebo víc vydrželi. Dovoluji si tvrdit, že občané nevidí hlavní problém v tom, jak se státní příjem z těžby nerostů nazývá, moratorium je nerozpláče. Báli se výprodeje nejcennějšího nerostného ložiska do zahraničních rukou, a tohle riziko podle všeho trvá. O tom je třeba také mluvit. A vedle toho je podstatné obrovské množství průvodních škod na životním prostředí a zdraví, které těžba způsobuje, ale těžaři nehradí, a to lze zpoplatnit nezávisle.

Stále je třeba mít na paměti, že Česká republika vévodí pochybnému žebříčku, neboť výnos ze zahraničních investic je tu o deset procentních bodů vyšší než evropský průměr. Odliv zisků ze země patří k nejvyšším na světě. A zahraničním investorům patří skoro všechno, co exportuje.

Jednou věcí je tedy vlastnictví ložiska a příjem ze suroviny a druhou neuhrazené důsledky její těžby. To první se týká hlavně lithia, které se zatím netěží, to druhé veškeré těžby v zemi. Vyčíslení neuhrazených škod z těžby, kterým ekonomové říkají negativní externality, by pomohlo ujasnit, která očekávání těžařů jsou legitimní, a která ne. Moratorium by se dalo přežít, kdyby už teď skončilo subvencování poškozování země těžbou tím, že stát nepožaduje komplexní úhradu všech škod.

Tvrzení, že to nejde spočítat, přehlíží fakt, že náklady na zdravotní péči a zdravotní stav obyvatelstva jsou odlišné v oblastech s těžbou a oblastech bez těžby. Rejstřík rozdílů je nepochybně širší a jistě už byl sepsán, dokonce za státní granty. Z května 2015 je třeba nesmírně zajímavá studie Vojtěcha Mácy z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze, která se pokoušela vyhodnotit externality z těžby a užití uhlí po případném prolomení územních ekologických limitů.

Zdravotní dopady z užití uhlí vytěženého za limity ocenila velice konzervativně souhrnnou částkou 374,8 miliardy korun. Kdyby se pak uhlí spalovalo jen v zařízeních o menším jmenovitém příkonu (50 – 100 MW), a tedy na více místech, vzrostou tyto dopady na 913 miliard korun.

Jen těžba samotná by podle tohoto zdroje zvýšila nemocnost a ve svém důsledku zkrátila život obyvatel skoro o rok. To je průměr, a tak si to zkuste představit jako plošný efekt. Ale v účetnictví z těžby kratší život nenajdete, je to zadarmo, nic se neděje. Nebo se něco děje a mělo by se dělat?

Uhlí je minulost a mělo by znát svůj konec, nejlépe v podobě – rovněž slibovaného – antifosilního zákona. Ten by zakotvil změnu do dlouhodobých legitimních očekávání celé ekonomické sféry. Zvýšení ceny za těžbu a užití je nejlepší způsob, jak zvýhodnit alternativy. Lithium je součástí naší lepší budoucnosti, pokud ji znovu někdo neprodal pod rukou. Kdyby se lithium jen vytěžilo a vyvezlo bez zpracování, je naším neuhrazeným externím nákladem ztráta přidané hodnoty z lithiových baterií. Jedno zdražit a omezit, druhé ochránit a podpořit, obojí je pro stát stejně důležité. Jestli si s tím vláda neví rady, je to v rozporu s legitimním očekáváním občanů, že mu budou vládnou lidé, kteří vědí a umí.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.