Bylo to poprvé po dlouhé době, kdy se někdo pokusil na veřejnosti formulovat zájmy České republiky v Evropské unii. Tématu se ujal Vladimír Špidla, i proto, že jeho útvar poradců premiéra na strategii ČR pilně pracuje. Ale tady šel zřetelně dál, než co se dalo vyčíst z dosavadních verzí.

Ve svém výkladu na pražské mezinárodní konferenci, kterou připravilo Evropské hnutí a německá nadace FES, začal u megatrendů. Patří sem především rozpad Sovětského svazu - který probíhal v době nástupu eura. S tím se při přípravách společné měny nepočítalo, ani s tak rozsáhlým rozšířením EU, které pak následovalo.

Všechny důsledky rozšiřování EU o postkomunistické země nebylo možné předvídat, ale byla to strategická volba. Vynořil se cíl stabilizovat Střední Evropu, a tak se přijalo rozhodnutí. Nebylo samozřejmé, byla tu spousta napětí, třeba mezi Slovenskem a Maďarskem nebo mezi Polskem a Pobaltím. Nevíme, kam by to došlo, kdyby tyto země nebyly vtaženy do evropského klubu. Ale víme, co se stalo v Jugoslávii.

Následovala příprava ke vstupu, transformace, legislativní smršť a zvládnutí celého procesu. Úspěch se však rychle změnil v problém, protože na úspěch je třeba navazovat. Problém spočíval v tom, že rozšíření se postavilo do cesty evropské společné měně, která naopak vyžadovala prohloubení integrace a její zakotvení v Ústavě pro Evropu. Důsledky rozšíření však vytvořily situaci, ve které nebylo možné ústavu přijmout. Vznikla obava z konkurence laciné práce z východu, z přílivu „polských instalatérů“. Francouzi proto ústavu odmítli v referendu.

Pokračování EU bez ústavy znamenalo, že nebudou posilovány unijní instituce a musí být nahrazovány mezivládním jednáním. To není nic snadného u 28 zemí s tak velkými rozdíly. A byl tu další problém. Unie se rozšířila, ale nezměnil se rozsah evropského rozpočtu. Okrajové země se musely s námi dělit. A tyto země – Španělsko, Portugalsko, Řecko, možná i Irsko- pak postihla krize z roku 2008.

Zájmem České republiky je proto posilovat komunitární prvky, nikoliv mezivládní. Zároveň je třeba vytvořit účinnější systém strukturální podpory a posílování konvergence, dovozuje Špidla.

Evropské instituce byly důležité pro původní cíle evropské integrace, kterými byly mír a poválečná rekonstrukce. Něco takového nelze realizovat jen mezivládně. Avšak tyto cíle už byly splněny, legitimita Evropské unie se snižuje. Na jaké nové cíle bychom se tedy měli orientovat?

Zesíluje tlak globalizace. Proto potřebujeme EU pro zmírnění dopadu globalizace. Evropská unie je dostatečně velká na to, aby nám pomohla zachovat svébytnost evropského způsobu života, ale na úrovni jednotlivých členských států to možné není. Zájmem České republiky je proto taková EU, která dává globalizaci přijatelnou podobu a nedovolí extrémní nerovnosti. To je kritický problém. Za Brexitem hledejme i velké rozdíly v konvergenci členských zemí.

Ještě dál tento problém posouvá migrační krize. Připomíná nám, že faktickou hranici EU můžeme hledat někde mezi trans-saharskou a sub-saharskou Afrikou. Už Robert Schuman v době vzniku evropské integrace mluvil o potřebě pomoci rozvoji Afriky.

Ke globalizaci taky patří „národně osvobozenecký boj“ globálního kapitálu, který se snaží vytrhnout z národního práva. Také tomu může čelit jenom vyšší míra Evropské integrace.

Zájmy České republiky nelze nikdy formulovat objektivně, je to příliš komplexní. Ale – říká historik Špidla - opřít se můžeme o dějiny. A naše dějiny jsou dějinami integrace.

V ranné době jsme byli v jádru vznikající Svaté říše římské národa německého (Poláci tam nebyli). Potom jsme byli v jádru habsburské říše. Když roku 1918 vzniklo Československo, bylo také integrací, která zasahovala až na Ukrajinu. Následoval protektorát, zlá integrace. Potom integrace dominovaná Moskvou. A nyní jsme integrováni do Evropské unie. V našich tisíciletých dějinách tak najdeme snad jen 20 let, když jsme nebyli součástí nějaké integrace. Ta současná je přitom výrazně nejvýhodnější.

Česko republika je post-suverénním státem. Pro nás to znamená něco jiného než pro jiné. Musíme rozlišovat mezi zeměmi, jako je Čína, Rusko nebo Spojené státy, kde je značná část politického osudu dána jejich vnitřní dynamikou. Zato země jako Česká republika jsou ovlivňovány hlavně vnější dynamikou. Vladimír Špidla v této souvislosti hledá inspiraci ve znaku Paříže s lodí na rozbouřených vlnách a nápisem, který říká: Aťse zmítá, jen když se nepotopí.

Zájmem České republiky je proto přispívat ke stabilizaci Evropské unie jako celku, každá evropská krize nás ohrozí. A měli bychom přispívat také ke stabilizaci eurozóny, i když jsme do ní nevstoupili. Případný rozpad eurozóny by znamenal, že Evropská unie už nám nedá další šanci.

Dvourychlostní Evropa je realitou: má podobu eurozóny a států, které jsou mimo. Je to dynamická rovnováha. Eurozóna je nedokončená, nepředstavuje optimální měnovou zónu (ale optimální měnová zóna není nikde). Je tu však možnost společné hospodářské politiky včetně rozdělování. Evropskou unii proto vyloženě ohrožuje fakt, že její rozpočet nečiní ani 2 % HDP. Potřebuje zdroje pro intervence do hospodářství jednotlivých zemí.

Přijetí eura není ekonomické, ale politické rozhodnutí. Zájmem České republiky je být v pevném jádru EU, to znamená měla by přijmout euro. Nelze to posuzovat jen podle ekonomické výhodnosti. Musíme dělat i věci, které se podle běžných kalkulací nevyplatí. Všechno důležité nemusí být vyjádřitelné penězi.

Měli bychom velmi intenzivně pracovat na všech integračních opatřeních eurozóny, jako je třeba Bankovní unie. Jako symbolický krok pak Špidla navrhl nastartovat přípravu na euro vstupem do systému měnové stabilizace ERM II. Má za to, že by to vyjádřilo naši vůli zůstat v jádru. V zásadě však už euro máme - máme přece pevný kurs koruny k euru udržovaný kuzovou intervencí ČNB. Velké mezinárodní organizace kalkulují přímo v EUR.

Euro je politický projekt. Vydrží, jen když bude odhodlání jej hájit. Klíčové je udržet politickou vůli na trvání Evropské unie, zdůrazňuje Vladimír Špidla. A kdyby přesto došlo k rozpadu EU, nezanikne zcela, jádro zůstane. Proto je podle něj tak důležité zůstat v jádru.

Konference přijala Špidlův výklad o zájmu ČR pozorně, ale s tím ERM II narazil. S tak mizerným kurzem, který nám naordinovala ČNB, bychom tam vstoupili jako žebráci. Ale to už je téma na další příspěvek z tohoto jednání.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.