Největší krize za dvacet, sedmdesát, sto let? Největší krize v dějinách lidstva? Pryč jsou březnové úvahy, že pandemie změní hospodářské statistiky o pár desetin procenta. Začíná nám docházet, že situace je opravdu vážná. Nejen, že lidi umírají, ale ke všemu nikdo nekupuje auta a možná ještě dlouho kupovat nebude, protože není kde, není za co a není proč. Za rok, za dva na tom budeme líp, jenže mezitím posílí i konkurence. Elektromobilita bude opět o něco zralejší (výzkum se nezastavil), a tak mnohem větší okruh spotřebitelů usoudí, že ta dnešní auta už nemají perspektivu. A investice bez perspektivy, to nedává smysl.

Už jen nad tímto jednotlivým faktem (a desetinou naší ekonomiky!) začínáme tušit, co všechno bude třeba změnit. Návrat k „normálu“? Svět se nezadržitelně mění. Zaznělo to také z úvah ve Financial Times, jestli krize způsobená pandemií znamená odklad různých zelených dohod a dalších forem boje proti klimatickým změnám. Těžko, zní odpověď. Spousta velkých společností už na tom postavila svoji konkurenční výhodu. Virus vývoj spíše urychlil.

Přibývá názorů, že hlavní obětí koronaviru bude globalizace. Neznamená to, že všechny mezinárodní vazby budou zpřetrhány, ale začneme si víc vážit resilience, schopnosti krizím odolávat. Nemůžeme spoléhat na druhé v situaci, kdy všichni potřebují stejně naléhavě totéž. Žádoucí řešení, větší soběstačnost a ekonomika na krátkou vzdálenost, nás nemusí vyjít dráž. Stačí si uvědomit, že asi 30 procent globálních příjmů (či příjmů vyspělého světa) plyne k vlastníkům kapitálu, jak spočítal Thomas Piketty. Když odřízneme tuto zbytnělou rentu, zásobování zblízka může být nejen bezpečnější, ale zároveň také levnější a kvalitnější, neošizené.

Odstrašování před deglobalizaci proto nemusíme brát vážně. Odolná, suverénní, soběstačná ekonomika zaprvé přebírá jen to, co jde, a za druhé, dnes už neznamená izolaci, je tu přece internet a spousta příležitostí ke globální spolupráci. Ale ani ta nemusí být centralizovaná, máme tu krásný příklad wikinomics, čili rozptýlené otevřené spolupráce, která nasává pomoc z celého světa nad dobře definovanými dílčími úkoly, moduly. Vývoj modulu sdružuje spolupracující specialisty. Ve wikipedii jsou to slovníková hesla, při navrhování operačních systémů jsou to jednotlivé funkce a služby, při konstrukci strojů a zařízení zase funkční uzly a díly.

Urychlila se také mezinárodní spolupráce vědy, informuje na stránkách Foreign Affairs členka vedení Oxfordské univerzity Luise Richardsonová. Tedy, urychlila se spolupráce i věda. Za pár dní se začne testovat na dobrovolnících vakcína proti koronaviru z oxfordského Jenner Institutu, ale to by nebylo možné, kdyby se předtím netestovala souběžně na modelech v laboratořích Rocky Mountain v USA a v australských laboratořích sdružení CSIRO. Výroba ve velkém je plánována v Itálii, Indii a Číně. Tohle je trochu jiná globalizace, ve které převládá globální zájem, nikoliv globálně přelétavý kapitál.