Pohoršil mě v té souvislosti případ mladé ženy, matky dvou malých dětí, které žalobce Aleš Sosík nabídl podmíněný trest, ale odmítnutím si vysloužila trest odnětí svobody v trvání 8,5 roku, „vylepšený“ peněžitým trestem 2,5 milionu Kč. Trestem budou v tomto případě trpět malé děti, odloučené na dlouhou dobu od matky. Křiklavý nepoměr mezi nabídkami na dohodu a výslednými tresty zpochybňuje uvážlivost soudu při ukládání trestů.

Předseda senátu Aleš Novotný nechal odsouzené čekat na písemné vyhotovení rozsudku od 21. řína 2021 do 24. února 2023. Dlouhé čekání je zostřením trestu. Odsouzení celou dobu žijí v napětí, způsobeném hrozbou dlouholetým uvězněním a nemožností bránit se odvoláním. Jako laik to považuji za psychické týrání odsouzených, kteří odsouzením neztratili nárok na lidské zacházení.

Průtahy při dodání písemného vyhotovení rozsudku nejsou v historii činnosti soudce Aleše Novotného ojedinělým úkazem. Za jiný případ jej kázeňsky potrestal předseda soudu Milan Bořek. V této věci jsem na něj podal tři podněty k vyvolání kárného řízení. První 17. září 2022, poslední – ve formě otevřeného dopisu ministrovi spravedlnosti Pavlu Blažkovi a předsedovi soudu Milanu Čečotkovi - 24. ledna 2023. Ničeho jsem nedosáhl, protože hříšník měl opakované překročení procesní lhůty povoleno místopředsedou soudu Alešem Flídrem a po ukončení jeho mandátu předsedou soudu Milanem Čečotkou. Ministerstvo spravedlnosti provedlo v té věci šetření a tuto skutečnost potvrdilo.

Předseda soudu povoloval pokračování průtahů ještě i po podání prvního podnětu k vyvolání kárného řízení. Jako laik jsem usoudil, že tím na sebe vzal spoluodpovědnost za daný nešvar. Domnívám se totiž, že předseda soudu není pouze formální figurka. Nemůže sice zasahovat do rozhodování soudců, ale měl by dohlížet, aby jejich jednání bylo vždy v souladu s právem a s dobrými mravy. Nadměrné průtahy při vyhotovení rozsudku jsou v rozporu s dobrými mravy. Dospěl jsem k pochybnostem, zda předseda soudu po této stránce dostál svým povinnostem, když trpěl pokračující průtahy, ač na ně byl upozorněn podnětem ke kárnému řízení. Poslal jsem proto panu ministrovi Pavlu Blažkovi jako kárnému žalobci podnět, aby z tohoto důvodu vyvolal proti předsedovi Milanu Čečotkovi kárné řízení.

Pan ministr na podnět nereagoval. Na základě jisté smutné zkušenosti si ovšem nejsem jist, že se mu vůbec dostal do rukou. Zápornou odpověď mi poslala ředitelka odboru dohledu a kárné agendy ministerstva Kateřina Skalková, která nemá pravomoc kárného žalobce (tu má pouze ministr osobně a je nepřenosná na jiné osoby) a ani se neodvolala na pověření ministrem či na jeho rozhodnutí. Použité formulace v jejím dopisu na mne působí dojmem, že nezná příslušný zákon č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Z odůvodnění jsem vyrozuměl, že povolení předsedy soudu k pokračování v průtazích jsou tabu, čili o jejich opodstatněnosti nelze pochybovat.

Popsaná záležitost odhaluje bezbrannost nepravomocně odsouzených proti špatnému zacházení ze strany justice. Stále by se na ně mělo pohlížet jako na nevinné a zacházet s nimi přiměřeně tomu. Mezi jednotlivými články procesního řetězce ale panuje shoda v ryze formálním přístupu k nim: nejde o lidi, pouze o případy. Zaskočeni nečekanou kritikou si vykonavatelé spravedlnosti vzájemně kryjí záda. Umožňuje jim to všudypřítomný formalismus. Nad tím, co se děje v hlavách odsouzených, nikdo z nich nepřemýšlí. Jejich oběti jsou proto obecně bezbranné proti jakémukoli možnému opakování špatného zacházení s nimi v budoucnosti.

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.