Důkazní situace nebyla zrovna neprůstřelná, ale její odchylka od dokonalosti nevybočovala z obvyklé míry neurčitosti, s kterou se u nalézacích soudů často setkáváme. Rozsudek obstál v odvolacím řízení, takže by nebylo na místě za něj Jaromíra Kapinuse křižovat. Ale o šest let později se ke stejnému činu doznal Antonín Škrdla společně s Renatou Čučkovou a přidali ještě jedno dosud neobjasněné přepadení navíc, které nemohli spáchat Tomáš Čepura s Jaroslavem Schindlerem, protože zrovna byli ve vazbě. Také Antonína Škrdlu a Renatu Čučkovou znojemský soud odsoudil, tentokrát senátem Pavla Rujbra. Předseda senátu se s rozsudkem Jaromíra Kapinuse vypořádal nápaditě: přestože v obžalobě nebyla o Tomáši Čepurovi a Jaroslavu Schindlerovi žádná zmínka, a k jejich případné účasti na trestné činnosti Antonína Škrdly neproběhlo dokazování, jednoduše je uvedl ve výrokových větách rozsudku jako spolupachatele,  kteří se zapojili blíže neurčeným způsobem. Proti nařčení nemají obranu, protože nejsou účastníky řízení. Ministerští úředníci, kteří rozsudek přezkoumali, neshledali v porušení akuzačního principu závadu.

V obou trestních věcech se každého přepadení zúčastnil jeden pachatel, ale odsouzeni byli dva, což odporuje logice. Jaroslav Schindler se proto domáhal obnovy procesu, ale marně. Jaromír Kapinus trval na svém, odsouzení Antonína Škrdly & spol. ho ve víře ve správnost jeho rozsudku nezviklalo. Obnovu procesu nepovolil. Krajský soud v Brně jeho protismyslné rozhodnutí posvětil.

Do věci se vložil  podnětem ke stížnosti pro porušení zákona spolek Šalamoun. Vyhověla mu  exministryně Marie Benešová.  Nejvyšší soud ČR na základě její stížnosti rozsudkem z 19.listopadu 2013 konstatoval, že došlo k porušení zákona v neprospěch obviněných a přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby o věci znova jednal a rozhodl. Jaromír Kapinus ale ukázal Nejvyššímu soudu ČR zdvižený prostředníček: na rozsudek nereagoval. Když ještě v polovině února nejevil snahu nařídit veřejné zasedání, Jaroslav Schindler začal podnikat kroky k odebrání věci znojemskému soudu. Mezitím se senát Jaromíra Kapinuse z řízení vyloučil pro podjatost. Proti tomu se postavilo okresní státní zastupitelství a Krajský soud v Brně usnesení o vyloučení senátu zrušil.

Díky všem těmto „manévrům“ trestní spis se od 25.března 2014 toulal až do 27.listopadu 2014, takže v té době soud nemohl konat. Jistě ale mohl jednat v prvních týdnech po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Liknavost v tomto období konstatovala tehdejší předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová, která postup soudce Jaromíra Kapinuse prošetřila. Té pro změnu ukázala zdvižený prostředníček předsedkyně okresního soudu Lenka Krčálová, která podala ministerstvu spravedlnosti zprávu, že v postupu senátu Jaromíra Kapinuse k průtahům nedošlo. Je možné, že na její shovívavost měla vliv skutečnost, že její manžel byl přísedícím v senátu Jaromíra Kapinuse. Ministerští úředníci sice znali výsledek šetření Ivy Brožové, ale ani pro ně nebyl Nejvyšší soud ČR autoritou.

Ani po 27. listopadu 2014 Jaromír Kapinus nespěchal. Sice konečně nařídil veřejné jednání, ale až na 19. únor 2015. Vědomí zajištěné beztrestnosti svévole a časté citování mantry o nezávislosti soudců v médiích přineslo shnilé ovoce.

Souběžně s výše popsanými ději ozvláštnil proces vícenásobný recidivista Karel Peer, rovněž souzený senátem Jaromíra Kapinuse. V prosinci r.2013 poslal panu soudci dopis se sdělením, že Antonín Škrdla ve skutečnosti doznaný trestný čin nespáchal. Přiznal se prý k němu po dohodě s Jaroslavem Schindlerem, jemuž měl tímto způsobem umožnit obnovení procesu a získání odškodného, o které se měli podělit. Začátkem dubna r.2014 poslal soudci další dopis podobného obsahu, ukazující tentokrát na Tomáše Čepuru jako na původce zla. Netuším, co si myslel Jaromír Kapinus o dopisech, jež obsahovaly podezření o závažné trestné činnosti. V každém případě na ně reagoval liknavě. Postoupil je až na konci dubna r.2014 okresnímu státnímu zastupitelství, které pak v polovině května podalo návrh na obnovu trestního řízení Antonína Škrdly & spol. Veřejné jednání je nařízeno na 3.březen 2015.

Jaroslav Schindler se cítil vystoupením Karla Peera poškozen, proto na něj podal trestní oznámení. Státní zastupitelství nenařídilo jeho prověření policií, ale připojilo je k trestnímu spisu Antonína Škrdly & spol. Jaroslav Schindler a Tomáš Čepura nejsou účastníky řízení, takže budou moci pouze pasivně sledovat vystoupení Karla Peera jako svědka.

Šetrnost vůči Karlu Peerovi vykázala policie i okresní státní zastupitelství také v jiné kauze. Recidivista poslal 1. července r.2014 redakci Znojemského týdne výhružný dopis, jímž požadoval vyplacení 150 tis. Kč pod pohrůžkou, že v případě nevyhovění uveřejní choulostivé doklady o intimním životě zesnulého šéfredaktora Zbyška Dřevojana. Policie vyhodnotila nepokryté vydírání jako pouhý přestupek proti občanskému soužití a dozorové státní zastupitelství její právní názor schválilo. Vzhledem k tomu, že Karel Peer je ve výkonu trestu ve vzdálené Příbrami, takže se k projednání přestupku patrně nedostaví, lze počítat téměř jistě s marným vypršením promlčecí lhůty. O důvodech šetrnosti orgánů činných v trestním řízení vůči Karlu Peerovi si můžeme myslet úplně cokoli.

Po šestnácti měsících od vyhlášení došel konečně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ke cti. Řízení  o povolení obnovy procesu 19. února 2015 skutečně začalo. Obžalovaní si byli vědomi vážnosti chvíle: aniž by se mezi sebou domluvili, usedli na lavici obžalovaných v černých oblecích, s pečlivě uvázanými vázankami. Účastníci zaznamenali hned při zahájení změnu: ze senátu vypadl manžel předsedkyně soudu. Předseda senátu začal referováním o dosavadním průběhu řízení. Vynechal jakoukoli zmínku o tom, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR zamítnutím předchozí žádosti o povolení obnovy procesu porušil zákon v neprospěch obviněných a je povinen o věci znova jednat a rozhodnout. Pokračoval pak vlastním dokazováním jako by nebylo pravomocného rozsudku senátu Pavla Rujbra, který je s jeho původním rozhodnutím neslučitelný. 

Po formální stránce mělo jednání standardní průběh: po referátu předsedy senátu úvodní návrhy advokátů, po nich výslechy žadatelů a nakonec vystoupení recidivisty Karla Peera. Horké chvilky zažil Tomáš Čepura, který tvrdí, že k doznání v původním řízení byl přinucen policisty. Žalobkyně jej doslova „grilovala“ rozváděním představy, že se dopustil křivého obvinění kamaráda. Zlatým hřebem programu byl ale nesporně svědek Karel Peer, přivedený eskortou, od pohledu podivný človíček. Z jeho zmateného výkladu vyvozuji, že obsah dopisů, zaslaných předsedovi senátu Jaromíru Kapinusovi, je fabulace, vytvořená zčásti z obsahu článků v místních novinách a z útržkovitých výroků Antonína Škrdly, s kterým se seznámil ve vazbě . Podle jeho výpovědi Antonín Škrdla nikdy žádná jména neuváděl, nikdy nejmenoval Jaromíra Schindlera. Jeho jméno znal Karel Peer pouze z novin. O průběhu přepadení doručovatelek měl recidivista vlastní informace od přítelkyně, pracující na poště. Uráželo ho, že novináři podávají nepravdivý obraz dějů.  Motivem napsání dopisů prý byla snaha pomoci spravedlnosti, což ve spojení s informacemi o jeho bohaté trestní minulosti zní jako „vtip proti lidskosti“. Na dotaz po počtu odsouzení, která má za sebou, odmítl odpověď a nechtěl mluvit o vyděračském dopisu, zaslaném redakci Znojemského týdne.

Účastníci řízení si nejvíce slibovali od výslechu Antonína Škrdly jako svědka. Dočkali se ale zklamání: svědek se omluvil ze zdravotních důvodů. K ukojení zvědavosti tak dojde až 31. března 2015, kdy budou slyšeni i další svědci, navržení obhajobou.