Ve spojitosti s ní strávil  ve vazbě 22 měsíců. Soud jej propustil na svobodu 1.února 2016  po složení rekordní kauce 150 milionů Kč. V řízení u Městského soudu v Brně je ve vazbě od 2.prosince 2016. Při vazebním řízení dne 10.října 2018 senát předsedy Michala Kabelíka rozhodl o dalším pokračování jeho týrání vazbou. Spis se stížnostmi proti jeho rozhodnutí dosud ke stížnostnímu soudu neodešel. Ani na tom příliš nezáleží, protože od jeho soudců nelze očekávat, že by se rozpomněli na dobré mravy a že by napravili rozhodnutí Kabelíkova senátu, jež jako laik považuji za nestydaté.

Oba dny této části hlavního líčení byly vyhrazeny pokračování vyjádření pana obžalovaného k důkazům. Nicméně na začátku je odlehčilo jeho vysvětlování, že přišel o slovo „Abdullah“ ve svém příjmení a jak k tomu došlo. Dověděli jsme se, že při vystavení rodného listu Zadeha juniora podle dokumentu, který si přivezl z U.S.A., se matriční úřady pozastavily nad tím, že slovo „Abdullah“ má v příjmení pouze jeho otec a usoudily, že to tak nemůže být. SAZ horlivě zdůrazňoval, že se skutečně nejedná o  trik, který by měl působit těžkosti administrativního rázu: ať se jeho příjmení uvádí se slovem „Abdullah“ nebo bez něj, je to stále on.

V dalším se SAZ věnoval prokazování, že obraz jeho konání, které vykreslil žalobce v obžalobě, je nepravdivý. Vysvětloval, že skupina lidí, z nichž žalobce sestavil organizované zločinecké uskupení, ve skutečnosti žádnou pevnou organizační a řídící strukturu neměla a ani ji nespojovaly společné zájmy. Bylo vyloučeno, aby ji z vazby založil a řídil. Impulz k jednání se svědky, kteří mu nabídli svá údajně křivá svědectví, vyšel podle něj od nich a tlumočil mu jej spolupracující obžalovaný Ondřej Kučera, řečený „právník Ondra“. Poukázal v té souvislosti na „kupčení“ orgánů s postavením Ondřeje Kučery jako spolupracujícího obviněného: když vypovídal „nevhodně“, státní zástupce mu status spolupracujícího obviněného odebral. Až změnil  výpověď, dostal jej zpět. V této souvislosti stojí za zmínku, že obž. Ondřej Kučera dostal příležitost vyjádřit se k výpovědi SAZ, kterou využil přehnaně skromně. SAZ pak projevil nespokojenost s neúplností a neurčitostí jeho vyjádření, kterou hodnotil jako neplnění povinností  spolupracujícího obžalovaného.

Zvláštní pozornost SAZ věnoval textům notářských zápisů, které mu prodali svědci-provokatéři. Odmítl domněnku o jejich autorství: jeho znalost češtiny by nestačila ani na jejich revizi, natož na jejich vytvoření. Ostatně některá v nich uvedená tvrzení vyznívala v neprospěch jeho obhajoby: sám by je tedy určitě do textu nezahrnul. Jejich  obsah zkoumal i z hlediska pochybností o pravdivosti některých údajů, v nich obsažených. Dokazoval, že svědci, obchodující s notářskými zápisy, jednali cíleně, aby opatřili důkazy proti němu.