Základem obžaloby státního zástupce Radka Mezlíka je údajně neoprávněné vydání licencí dvěma fotovoltaickým elektrárnám v majetku rodinného holdingu „slováckého miliardáře“ Zdeňka Zemka o silvestrovské noci r.2010. Mezi obžalovanými je osm osob, bezprostředně zúčastněných na vydání licencí. Z nich věc bývalého ředitele licenčního odboru Energetického regulačního úřadu Luďka Pražáka z důvodu jeho nemoci soud vyloučil dne 19.ledna 2015 do samostatného řízení. Žalobce k účastníkům vydání licencí nepřipojil jejich nadřízené, kteří nezvládli chaos v licenčním řízení v závěru r.2010, strpěli provedení ohledání elektráren a rozhodování o žádostech o licence za neobvyklých okolností dne 31. prosince 2010 a nezahájili po 1. lednu 2011 bez průtahů přezkumné řízení, které by nejspíš vedlo k odnětí licencí a zejména k minimalizaci škody. Naopak je použil jako svědky proti obžalovaným.

Zato k účastníkům licenčního řízení připojil jako „přílepek“ výše zmíněné dámy, které v době vydání licencí ještě netušily, že někdy budou pracovat v Energetickém regulačním úřadu. Trestní stíhání jim ničí životy nepříjemně dlouhou dobu: Michaele Schneidrové sdělila policie obvinění 23.října 2012, Aleně Vitáskové 13. března 2013. Podstatná část dokazování se jich netýká, přesto musí nést náklady obhajoby a marnit čas, který tráví v soudní síni zbytečně. Žalobce pro pohodlí své a soudu každou z nich připravil o několik desítek tisíc korun českých.

Řízení se neúnosně vleče. Hlavní líčení bylo zahájeno 2. června 2014 a k rozsudku dospělo až 22. února 2016. Z pohledu veřejnosti se od té doby nic neděje, proto ztrácí zájem. Spis odešel s odvoláními všech obžalovaných a žalobce 3. srpna 2016 k Vrchnímu soudu v Olomouci, kde po různých přesunech nehybně leží od 26. října 2016 a k dnešnímu dni není na 30 dní dopředu nařízeno veřejné zasedání (tím není vyloučeno, že soud rozhodne i dříve v neveřejném zasedání). V skrytu zdánlivého klidu ale kauza kvasí a spis bobtná, neboť vycházejí najevo nové okolnosti a obhájci pilně doplňují odvolání.

Stranou zájmu veřejnosti leží souběžné správní řízení, v němž hrozí majitelům elektráren odnětí licencí. Je to sice téměř neviditelný, ale přímo lítý boj, neboť je nebezpečí zmarnění investice 1,3 miliardy korun českých s následnými neblahými účinky: s krachem Zemkova holdingu a ztráty zaměstnání pro několik tisíc zaměstnanců. V něm nejdříve v červenci r.2011 došlo k pokusu o obnovu licenčního řízení, které možná mohlo vyústit v odnětí licencí, ale obžalovaná Michaela Schneidrová je 13. února 2012 zastavila. Měla k disposici více dokumentace než úřednice, která vydala licence a na jejím základě usoudila, že obnova řízení by vedla pouze k obnovení licencí. Pozdější vývoj jí dal za pravdu. Nicméně jí to vyneslo trestní oznámení, podložené účelovou lží o jednání ve prospěch rodinného klanu Zemků, s kterým prý měla úzké vztahy. Policie s ní při zadržení zacházela neurvale. Konečnou „odměnou“ je nepravomocné odsouzení k trestu odnětí svobody v trvání osm a půl roku. Předseda senátu pak při ústním vyhlášení rozsudku uvedl, že nabyl přesvědčení, že jednala se souhlasem Aleny Vitáskové. Připustil, že pro to nemá důkaz, ale na trest osm a půl roku vězení také pro její nadřízenou byla jeho víra dostatečným odůvodněním.

Alena Vitásková zrušila 17. října 2012 rozhodnutí Michaely Schneidrové, ale tím již svou podřízenou nezachránila před sdělením obvinění ze dne 23. října 2013. Následoval přezkum, který již provedli jiní úředníci. Výsledkem bylo zrušení licencí, vydaných 31.prosince 2010 a dne 17. ledna 2014 vydání nových se zpětnou účinností. Do dění pak vstoupil nevyšší státní zástupce Pavel Zeman, který napadl obnovení licencí správní žalobou ve veřejném zájmu. Krajský soud v Brně mu vyhověl a správními rozsudky z 20. května 2016 zrušil rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o obnově licencí a přikázal nové projednání věci. Nevzal při tom v úvahu, že elektrárny mají za sebou více než pět let výroby, během nichž prokázaly bezpečnost svého provozu a způsobilost dodávat elektřinu do rozvodné sítě, čili vlastnosti, jejichž dosažení mělo formálně právně prokázat licenční řízení v r.2010.

Energetický regulační úřad i majitelé elektráren napadli správní rozsudky kasačními stížnostmi k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten se nejdříve zatvářil vlídně a vydal předběžné opatření, jímž pozastavil vykonatelnost správních rozsudků z 20.května 2016. Ale 20. dubna 2017 zamítl všechny kasační stížnosti a rozhodl, že Energetický regulační úřad musí znova přezkoumat vydání licencí a řídit se při tom právním názorem krajského správního soudu.

K rozhodnutí stačila skutečnost, že ze tří dvojic revizních zpráv, jimiž žadatelé prokazovali bezpečnost elektráren, ani jedna nebyla v pořádku. Údaje dvou z nich dle soudu neodpovídaly skutečnosti a z metodického hlediska byly nesprávné, ale ty, které majitelé předložili bezprostředně před rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, byly dokonce padělané. Kasačnímu soudu to stačilo: žadatelé neprokázali nárok na získání licencí způsobem, stanoveným právním předpisem, proto neměly být vydány. Ostatními výhradami nejvyššího státního zástupce a námitkami stěžovatelů proti nim se ani nezabýval pro jejich nadbytečnost.

Je jistě trestuhodné předkládat v úředním jednání padělané dokumenty a je ve veřejném zájmu takové jednání trestat. Potud je využití práva nejvyššího státního zástupce k podání žaloby ve veřejném zájmu v pořádku. Znepokojuje mě ale otázka, zda je také ve veřejném zájmu kvůli neodpovědnosti několika jednotlivců zmařit investici v hodnotě 1,3 miliardy korun českých.

Rozhodnutí správních soudů je nepříznivé pro některé obžalované v kauze sp.zn. 46 T 7/2013, neboť oslabí jejich obhajobu.

Rozhodnutí kasačního soudu upoutalo zájem médií, která reagovala „senzačními“ titulky, předjímajícími zastavení provozu elektráren. Uplatnil se tím sklon některých novinářů ke zkratkovému myšlení: ze správních rozsudků sice vyplývá hrozba vypnutí elektráren, ale není jisté, že toto je skutečný a nevyhnutelný účinek kasačního rozsudku, jenž vrací věc Energetickému regulačnímu úřadu k novému rozhodnutí. Zájem novinářů o „senzační“ výsledek správního řízení rychle vyšuměl.

Vzhledem k zdlouhavosti správního řízení se dá předpokládat, že o konečném osudu zmíněných elektráren již nebude rozhodovat současné vedení Energetického regulačního úřadu. K 31. červenci 2017 vyprší mandát Aleně Vitáskové a úřad se současně z hrdé, na vládě nezávislé instituce stane pouhým apendixem Ministerstva průmyslu a obchodu a v jeho čele bude místo vládou jmenované „drzé holky“, odvolatelné pouze rozhodnutím prezidenta republiky, stát snadno odvolatelná rada pěti „trafikantů“, jmenovaných ministrem průmyslu u obchodu.

K událostem, jež patří ke skrytému „kvašení“ případu nepochybně patří dokončení řízení proti obž. Luďkovi Pražákovi, vedené u Krajského soudu v Brně senátem Aleše Novotného pod sp.zn. 46 T 2/2015. Pan obžalovaný je v kauze významnou postavou, protože vybojoval na vedení úřadu souhlas s provedením licenčního řízení dne 31.prosince 2010. Sám se závěru přímo nezúčastnil, vzal si dovolenou. Žalobce pro něj žádal trest odnětí svobody v trvání deseti let. Senát, který je pověstný sklonem k vynášení vysokých trestů, jej ale rozsudkem z 25. října 2016 překvapivě zprostil obžaloby pro nenaplnění subjektivní stránky trestného činu. Žalobce se proti rozsudku samozřejmě odvolal a spis s odvoláním odešel 11.ledna 2017 k Vrchnímu soudu v Olomouci.

Pro posouzení soudního rozhodnutí v tomto případě je důležité, že na rozdíl od Michaely Schneidrové a Aleny Vitáskové žalobce nepodezíral pana obžalovaného z podlehnutí vlivu rodinnému klanu Zemků, takže soud mohl připustit, že jednal v dobré víře a bez zlého úmyslu. Nicméně svým rozhodnutím postavil na hlavu celý způsob vyměřování trestů. Okolnost, že zprostil obž. Luďka Pražáka, bez jehož úsilí by se 31.prosince 2010 žádné řízení nekonalo, a úřednici, která vydala pochybné licence, potrestal pouze zákazem činnosti, zpochybnil přiměřenost vysokých trestů, uložených Aleně Vitáskové a Michaele Schneidrové, které údajně pochybily tím, že neumožnily napravení přehmatů výše zmíněné dvojice.

Pro rozhodování odvolacího soudu by ale měla být daleko významnější skutečnost, že obhajoba Aleny Vitáskové v součinnosti s odborníky Energetického regulačního úřadu prohloubila poznání o způsobu výpočtu škody, který uplatnil žalobce v obžalobě a začala uplatňovat odpovídající námitky. Žalobce vyšel z předpokladu, že majitelé elektráren získali vydáním licencí o silvestrovské noci nárok na zvýhodněnou sazbu podpory výroby elektřiny, takže by se při dvacetileté životnosti elektráren neoprávněně obohatili: společnost Saša Sun s.r.o. o 868,5 milionu korun českých a společnost Zdenek Sun s.r.o. dokonce o 1.013,2 milionů korun českých.

Mylnost žalobcových propočtů vyšla najevo počátkem r. 2013, kdy se změnil způsob vyplácení podpory fotovoltaickým elektrárnám. Stát původně svěřil tuto úlohu do rukou soukromých společností, v našem případě společnosti Actherm s.r.o. Od 1.ledna 2013 ale tuto úlohu převzala státní akciovka Operátor trhu energiemi a.s. (OTE a.s.), která okamžitě přestala zvýhodněnou cenu zmíněným elektrárnám proplácet, protože na ni neměly nárok. Ten měly pouze elektrárny, které po získání licence ještě v r. 2010 nebo i dříve uzavřely smlouvu s odběratelem a uskutečnily první komerční dodávky energie do distribuční sítě. Tyto podmínky zmíněné elektrárny samozřejmě nemohly splnit, protože o silvestrovské noci nesvítilo slunce. Zásahem OTE a.s. se skutečně způsobená škoda omezila na 111 milionů korun českých. Zatím se hledá úřad, který by byl ochoten vymáhat neoprávněně vyplacené prostředky; od r.2013 se toho dosud nikdo neujal.

Pátrání po původu omylu dospělo k odbornému vyjádření z 10.září 2012, vydanému znalcem, jehož si objednala policie. Znalec zanedbal výchozí cenový výměr Energetického regulačního úřadu, který platil až do 31.prosince 2010 a na základě podmínek, které platily až od 1.ledna 2011 přiznal zmíněným elektrárnám nárok na zvýšenou sazbu podpory. Jeho úvahu převzala jako zjevenou pravdu policie, žalobce, soud a v neposlední řadě i společnost Actherm s.r.o.

Energetický regulační úřad se pokusil vyvolat proti znalci kárné řízení, ale neuspěl: podle jeho vyjádření k návrhu, které v plném rozsahu přijal předseda příslušného soudu, se vlastně nic nestalo: nešlo o znalecký posudek, ale pouze o odborné vyjádření, které bylo v podstatě nicotné, nemělo na výpočet škody žádný vliv.

Energetický regulační úřad šel ještě dále: podal trestní oznámení na společnost Actherm a.s., která vyplácela zvýhodněnou podporu, ač na ni elektrárny neměly nárok. Konec jeho snahy je kuriózní: podstata obvinění byla pro policisty natolik složitá, že trestní oznámení nesprávně pochopili jako obvinění úředníků, kteří jsou stíháni ve výše zmíněné věci sp.zn. 46 T 7/2013 kvůli předložení padělané revizní zprávy. Protože se stanovením výkupní ceny elektřiny neměli nic společného, policie oznámení založila ad acta. S jejím právním názorem se ztotožnilo státní zastupitelství, které jej přezkoumalo na základě stížnosti Energetického regulačního úřadu. Nemění to nic na tom, že trestní oznámení se ani zdaleka netýkalo osob, jež si policie vybrala jako podezřelé. Také nadále platí, že Actherm s.r.o. dva roky vyplácel částky, na které nebyl právní nárok.

Z uvedeného vyplývá, že vydání licence (byť vydané na základě pochybných podkladů) samo o sobě nevedlo ke vzniku škody a skutečnou škodu způsobila firma či lidé, kteří zůstali stranou zájmu policie a státního zástupce. Je s podivem, že toto nevyšlo najevo již v průběhu dokazování před soudem v kauze sp.zn. 46 T 7/2013.

závěr ve stručnosti připomínám, že zde nejde o jeden z případů, v nichž Energetický regulační úřad vydal licence rozestavěným elektrárnám. Z fotografií, pořízených družicí NASA 27. prosince 2010 je zřejmé, že elektrárny byly v podstatě dokončené. Fotografie měl k disposici žalobce i obhajoba, ale z nepochopitelných důvodů k jejich předvedení v soudní síni jako důkazu nedošlo. Proces výstavby elektráren zanechal nesmazatelné stopy v účetnictví investorů. Vyhodnotila je renomovaná poradenská firma PricewaterhouseCoopers ve znaleckém posudku, jímž správní soudy opovrhly. Z něho vyplývá, že na zařízení v hodnotě 1,3 miliardy korun českých byly ke dni vydání licencí nedodělky přibližně za 60 tisíc korun českých.

Odvolací soud bude mít obtížnou práci. Bude se muset vypořádat s mimořádným objemem odvolání a nových pohledů na některé podrobnosti skutkové podstaty. Z jeho rozhodnutí poznáme, zda dosud platí společenská objednávka na likvidaci „drzé holky“ Aleny Vitáskové, která stejně odchází z vedení Energetického regulačního úřadu a solárním baronům již škodit nebude, či zda dosud trvá zájem na přivedení Zemkova holdingu ke krachu.