Déle než deset let se zabývám sledováním výstřelků libereckého soudce Richarda Skýby (více v článku na mém bloggu z 1.dubna 2017). Je to dlouhá doba. Během ní nepřišla spolku Šalamoun žádná stížnost na jiného soudce Okresního soudu v Liberci. K zájmu o trestní řízení proti bývalému policejnímu řediteli Miroslavu Dvořákovi mě přilákal videozáznam ze soudní síně ze dne 19. října 2010, který díky TV Nova obletěl celou republiku. Dokumentoval nezvládnutí emocí panem soudcem v situaci, kdy pan obžalovaný trval na svém právu vyjádřit se úplně k obviněním a nejevil snahu podrobit se omezování z jeho strany. Hysterický výstup  vynesl Richardu Skýbovi výtku od místopředsedkyně soudu. Její závažnost nezlehčuje  ani skutečnost, že místopředsedkyni soudu pak potrestala předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová, protože si neoprávněně přisvojila kárnou pravomoc, jež podle zákona přísluší pouze předsedovi soudu.  

V trestním řízení nastal zdánlivý klid až po rozsudku krajského soudu z 11.srpna 2015, jímž byl panu obžalovanému pravomocně uložen podmíněný trest. Čas plynul, zkušební lhůta podmíněného trestu již vypršela. Přesto proces znova ožil. Vše začalo zlovolností nebo nedbalostí soudce Richarda Skýby, který nesplnil povinnost bez průtahů uvědomit Miroslava Dvořáka o tom, že byl v době přípravného řízení odposloucháván. Zprávu mu podal se zpožděním deseti měsíců, a to až po upozornění Nejvyšším soudem ČR. Pan odsouzený mohl teprve potom požádat Nejvyšší soud ČR o přezkoumání zákonnosti nařízení odposlechů.

Nejvyšší soud ČR usnesením z 15.listopadu 2016 vyslovil nezákonnost nařízení odposlechů, čímž vložil panu obžalovanému do rukou nástroj k vyžádání obnovy procesu, který uplatnil koncem ledna r.2017. Žádost o povolení obnovy procesu doprovodil 7.února 2017 výzvou Okresnímu soudu v Liberci k vyloučení soudce Richarda Skýby z jeho procesu a podnětem k podání kárné žaloby, zaslaným 26. března 2017 kárnému žalobci Luboši Dörflovi, předsedovi Krajského soudu v Ústí n. L.