Řada znalců zjistila, že nemůže vyhovět zpřísněným podmínkám a činnost ukončila. Soudům nezbývá, než vycházet vstříc požadavkům přetížených znalců na prodloužení lhůty pro vypracování posudků.

Specifickou oblastí využívání znalců je řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Přibrání znalců může připravit žadatele o propuštění o velkou část dobrodiní, kterým je časově omezené zkrácení pobytu za mřížemi. Čekání na znalce jde vždy na úkor času, v kterém žadatel mohl již být hypoteticky na svobodě.

Skutečné zkrácení výkonu trestu nikdy neodpovídá maximu možného. Žadatel smí žádat až v den, v němž naplnil podmínku odpykání příslušné části trestu a celé řízení pak již probíhá ve lhůtě možného zkrácení. Uplatňují se pak různé vlivy, které návrat na svobodu oddalují. Samo řízení o podmíněné propuštění má svůj rytmus. Soud může jednat z nejrůznějších důvodů rychleji nebo pomaleji.

Citelné zpomalení může být následkem stížnosti žadatele proti zamítnutí žádosti soudem 1. stupně. Ale dějí se i jiné věci: např. ve dvou z třinácti případů, v nichž působil spolek Chamurappi, z.s., došlo k prodloužení řízení zrušením rozhodnutí prvostupňového soudu pro nezákonnost, po němž se proces od začátku opakoval. V tomto případě se za příčinou prodloužení procesu skrývalo procesní pochybení soudce.

Nutnosti používat znalce se nelze vyhnout a s jejich dlouhými „dodacími lhůtami“ se soudy i žadatelé o podmíněné propuštění musí smířit. Je to prostě zásah vis maior, proti němuž se nelze ubránit. Když už to ale je tak, jak to je, neměly by soudy řízení prodlužovat nečinností. Když stížnostní soud rozhodne o přibrání znalce, soud 1. stupně by s jeho přizváním neměl otálet.

Vyhledání znalce, jenž přijme zakázku, není při jejich nedostatku jednoduché. Přesto považuji za neúnosné, spotřebuje-li soud na tento úkon pět měsíců, o které by se ve výsledku oddálil návrat na svobodu v případě pravomocného rozhodnutí o propuštění. Nicméně v prostředí resortu spravedlnosti liknavost takového přístupu k přibrání znalce nikoho nevzrušuje, neboť řízení průběhu procesu je právem předsedy senátu.

Přinejmenším velká část žadatelů o podmíněné propuštění jsou lidé, kteří ve výkonu trestu na sobě pracovali. Přehodnotili svůj minulý život a připravili se na návrat mezi slušné lidi. Až několik let upínali své naděje k možnosti dostat se dříve na svobodu po splnění podmínek pro podmíněné propuštění. Průtahy, jež pak v řízení nastanou, vnímají úkorně. Soucitu se ale nedočkají.

Nepodezírám soudce, že vyvolávají průtahy úmyslně. Spíše jde o projev necitlivého vztahu k žadatelům, lhostejnost, pohodlnost. Přesto podávám podněty ke kárnému řízení. Vždy neúspěšně.

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.