Každému, kdo neslyšel pořad „20 minut Radiožurnálu“ v pondělí 22.dubna 2013 v 17:05 s podivně unaveným ministrem Miroslavem Machiavelli Kalouskem a břitkým komentátorem Martinem Veselovským, doporučuji poslech ze záznamu. Slyšet, jak se šedá eminence TOP 09 a celé koaliční vlády mění z Machiavelliho na klauna, těžce vládnoucího jazykem a s opileckou umanutostí se vracejícího ke stále stejným slovním vazbám, je velká legrace až do té chvíle, než si uvědomíte, že ve skutečnosti jde o velmi smutnou událost. Ať už se stalo panu ministrovi cokoli, skutečnost, že ve stavu, připomínajícím opilost, vystoupil na veřejnosti, je znepokojivou výpovědí o jeho osobnostní kultuře: zřejmě si myslí, že si může dovolit cokoli a co si o jeho stavu myslí lidé, mu může být ukradeno.

Daleko děsivější je ale jeho pohled na vyšetřování domnělé hospodářské trestné činnosti lidí z jeho společenské skupiny a s tím související problémy. Vyhovovalo by mu, kdyby se dalo trestní právo ohýbat  podle jeho názorů.

V prvé části rozhovoru se moderátor snažil zjistit jeho názor na spor mezi vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou a ředitelem ÚOKFK plk. Tomášem Martincem. Především se dověděl, že policisté z ÚOKFK nerozumí a ani nejsou schopni pochopit zákon o majetku státu a zákon o oceňování majetku státu.

Jsou to lidé s nulovou kompetencí. Tomáš Martinec je podle něj obětí alibismu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který není ochoten usměrnit činnost orgánů činných v trestním řízení do souladu s právním názorem Miroslava Machiavelli Kalouska na trestnost počínání podezřelých.

Ke jménu nejvyššího státního zástupce se vrátil devětkrát, vždy nelichotivě: je absolutní alibista, kterému se nedostává odvaha, aby  jasně řekl, které rozhodovací postupy jsou stíhatelné a které  nikoli. Neuvědomuje si, že je součástí stejné exekutivy jako ministr financí, s nímž by měl sjednotit názory. Není možné, aby jedna část exekutivy měla na nějakou věc jeden právní názor, zatímco druhá úplně opačný, tedy aby jedna část exekutivy postupovala správně podle netrestních zákonů a druhá ji za to chtěla zavírat.  Pokud by to prý Pavel Zeman pochopil , musel by připustit, že se stíhá spousta nevinných lidí mimo zákon, což je „šílená situace“. Pan ministr zřejmě nepochopil, že nejvyšší státní zástupce nemá pravomoci předlistopadového generálního prokurátora, proto na něj vznesl požadavek na sjednocení právních názorů na některé kauzy do souladu se svými představami. Nepřešel do otevřeného vyhrožování jen díky chvíli opileckého koktání: Pavel Zeman „buď vydá nějaké rozhodnutí….anebo přestane být....aaaaaaa…anebo se stane kulturním atašé někde v Afgánistánu, protože nemá-li odvahu vydat rozhodnutí, ať to nedělá, ať jde dělat něco jiného.“