Dověděli se, že se nedostaví předvolaný svědek Jan Vaculík, jehož příběh vzbudil pozornost během výslechů z poslední doby. Důvod: zmizel, je nezvěstný. Dodávám ale, že již 5. května přinesly sdělovací prostředky zprávu, že pohřešovaný se našel a je v pořádku. Pak proběhlo jednání s jedním ze složitelů stopadesátimilionové kauce za propuštění obž. Shahrama Zadeha na svobodu, který se opakovaně dožaduje vrácení svého dílu. Kauce totiž nesplnila účel.

Státní zástupce Jiří Kadlec nechal pana obžalovaného znova zatknout hned po jejím složení přímo na dvoře věznice s úmyslem poslat jej do předběžné vazby. Když soud uvalení vazby odmítl, policie a státní zastupitelství si našly další důvod na uvalení vazby o půl roku později a z té se již pan obviněný nedostal. Rozhořčení poskytovatele kauce je pochopitelné, nicméně soudce Aleš Novotný žádost o vrácení odmítl. Obž. Shahram Zadeh bude pravděpodobně odsouzen a kauce nejspíš propadne ve prospěch státu jako část náhrady škody. Navíc  při jednání o dohodě o vině  a trestu ji sám nabízí jako „bolestné“ za uložení nižšího trestu. Soudce se podivil, že tak samozřejmě nakládá s cizími penězi. Jeho námitka, že členy rodiny nepovažuje za cizí lidi, se ovšem týká jen malé části kauce.

Složitelé kauce mají být na riziko svého rozhodnutí soudcem upozorněni. Je možné, že po formálně právní stránce je smutný osud kauce v pořádku a stížnosti složitelů tedy neopodstatněné. Avšak z laického pohledu postup pronásledovatelů obž. Shahrama Zadeha v této věci se mi jeví jako odporný. Zvlášť když je známo, že soudce Aleš Novotný a státní zástupce Jiří Kadlec jednali ve shodě, takže od počátku bylo jasné, že svoboda Shahrama Zadeha bude ohrožena.

Nejdůležitějším překvapením dne ale bylo sepsání dohody o vině a trestu mezi obž. Shahramem Zadehem a státním zástupcem. Pan obžalovaný pak předstoupil před soud a pustil se do přednesu úplného doznání viny v souladu s obžalobou. Je to zásadní obrat proti dřívější velmi houževnaté obhajobě, uplatňované od samého začátku trestního řízení a provázené hněvivými projevy nedůvěry k soudci Aleši Novotnému a orgánům činným v trestním řízení jako celku. Je otázkou, co pana obžalovaného přimělo ke změně postoje. V každém  případě, kdo se doznává ke spáchání závažného trestného činu, má nárok na označení zločinec, bez ohledu na to, že doznání možná není myšleno úplně upřímně, či že je projevem skepse, nedůvěry ve spravedlnost zdejšího soudu nebo i kalkulace, směřující k „zastropování“ trestu. Po jeho vystoupení ve dnech 3.-5.května nemůže být o jeho nevině řeči.

Překvapivost účinku úplného doznání viny je nesmazatelná a dojem z ní by nezahladilo ani neschválení dohody soudem, jež není vyloučeno.

Pan obžalovaný mluvil většinou česky, ač jinak dává přednost angličtině a čeština mu zřejmě působila potíže. Pro protokolující úřednicí bude sepsání protokolu náročné. Na rozdíl od velké části jeho dřívějších ústních vystoupení tentokrát se obešel bez přestřelek se soudcem  či bez útoků na žalobce. Pro charakteristiku jeho chování k soudci  mi jako přiléhavé připadá slovo „pokora“.

Popisoval historii navázání obchodních vztahů s obžalovanými manažery“dvojhvězdí“, tedy společností P.P.S. a Ecoll Invest, dále setkání s israelským obchodníkem Yashirem Ronenem Nadavem, se spolupracujícím svědkem-spolupachatelem Petrem Pfeiferem a obžalovaným č.2 Danielem Rudzanem. Obsáhle vysvětlil svůj podíl na provádění obchodů „dvojhvězdí“ P.P.S. a Ecoll Invest. Podle jeho výkladu „dvojhvězdí“ byla prakticky jedna firma. Jejím řídícím centrem byla úzká  skupina zasvěcených: Daniel Rudzan a Petr Pfeifer řídili obchod, jejich partnerky Eliška  Coufalová a Milena Pfeiferová jim asistovaly. Obž. Shahram Zadeh se k nim přiřadil jako investor, obstaravatel speciálních finančních převodů a poradce. Těchto pět lidí vědělo o nezákonnosti obchodů, kterou před zaměstnanci utajovali. Vedle  nich stál právník obž. Petr Dokládal a ekonom obž. Petr Moštěk, kteří dělali svou práci a o nezákonných obchodech možná časem mohli nabýt tušení, ale nic určitého nevěděli.

Ve vyprávění šel někdy Shahram Zadeh do podrobností, často povzbuzován otázkami předsedy senátu. Například popsal vývoj techniky komunikace uvniř „dvojhvězdí“, přičemž nezanedbal výklad o šifrovaných telefonech, používaných druzích a jejich rozdělení mezi vedoucí pracovníky. Ale také na sebe prozradil, že nerozumí ekonomickým pravidlům obchodování s pohonnými hmotami, takže v této souvislosti pronášel nesmysly.

Velké úsilí věnoval usvědčování obž. Daniela Rudzana a spolupracujícího svědka-spolupachatele Petra Pfeifera jako hlavních nositelů zla. Je pozoruhodné, že dokonce přešel přes pomyslné hranice obsahu obžaloby vysvětlením rozhodující úlohy Daniela Rudzana při prodeji společnosti Ecoll Invest její titulární majitelkou obž. Eliškou Coufalovou. Zajímavost vybočení spočívá v tom, že  v době ovládání společnosti novými majiteli došlo k závažné trestné činnosti, kvůli které čelí  obž. Shahram Zadeh dalšímu obvinění. Předmětnou trestnou činnost ale nepopsal, jsa si zjevně vědom závazku mlčenlivosti. Ve vyjádřeních k spoluobžalovaným Petru Dokládalovi a Petru Moštěkovi se ale nesnažil škodit, spíše vyviňoval. K ostatním, „nižším“ spoluobžalovaným uvedl, že je nezná a je  pravda, že  tito obžalovaní se k němu neznají. Mnoho prostoru vyhradil informačnímu balastu, který je pro posouzení jeho viny nepoužitelný.

Během posledního půldne bloku jej pak podrobili doplňujícímu výslechu předseda senátu,  státní zástupci, někteří obhájci a spoluobžalovaní. Výslechy a po nich následující vyjádření obž. Petra Dokládala, Daniela Rudzana a zejména Petra Moštěka údernost jeho výkladu poněkud oslabily.

Toto trestní řízení napadlo Krajskému soudu v Brně v r.2015. Předcházelo mu vazebně vedené přípravné řízení. Hlavní líčení se  po určitou dobu souběžně prolínalo s  řízením proti obž. Shahramu Zadehovi v jiné věci. Všechna jeho řízení jsem od počátku sledoval a provázel komentáři. Jako člen spolku Šalamoun a později jako předseda Chamurappi z.s. jsem připravoval texty nabídek společenské záruky v různých fázích řízení. Později mi pan obžalovaný projevil nedůvěru, což mě přimělo zhruba před rokem ukončit podporu jeho obhajoby. Pokračuji ale dále ve sledování procesu, protože je zajímavý netoliko kvůli osobě Shahrama Zadeha. Pochybnosti o férovosti procesu se týkají i některých dalších obžalovaných a zaslouží si pozornost veřejnosti . Chci se dočkat aspoň prvostupňového rozsudku.

Vedlejším účinkem překvapivého rozhodnutí obž. Shahrama Zadeha pro mne jako pro autora jsou ironické (nikoli nepřátelské) poznámky některých obhájců, upozorňujících, že jsem po celou dobu v článcích obhajoval zločince. Nepopírám, že pana obžalovaného vnímám jako charismatickou osobnost se zdravým smyslem pro humor a vybraným společenským vystupováním, vždy s radostným postojem k životu. Jistě je to i proto, že jsem s ním nikdy nejednal v konfliktní situaci, takže jsem jej nepoznal z jeho horší stránky. Nepůsobil příznivě jen na mne, ale i na další lidi z mého okruhu.

Autoři štiplavých poznámek se ale usvědčují z nepozornosti při čtení mých článků, protože k otázce viny jsem se vždy vyjadřoval rezervovaně. Měl jsem sice pochybnosti, ale nevyloučil jsem pro sebe možnost, že obsáhlý, nepřehlédnutelný spisový materiál může obsahovat poznatky, které mi unikly. K pochybnostem mě vedl především nekorektní postup policie a státního zastupitelství v předsoudní fázi řízení. Usvědčovali jej pouze Petr Pfeifer a Martin Valentovič, dvě krajně nedůvěryhodné osoby, odměňované netečností policie a státního zastupitelství k jejich vlastní trestné činnosti. Kromě toho jsem neviděl, že by pan obžalovaný měl ze součinnosti s „dvojhvězdím“jiné příjmy než úroky z půjčky.

Posléze mě pohoršilo přijetí kauce, o které přijímající soudce zcela jistě věděl, že panu obžalovanému svobodu nezajistí. Pozdější uvalení útěkové a předstižné vazby jsem považoval za nadbytečné týrání, protože pro obž. Shahrama Zadeha je Česká republika jedinou bezpečnou zemí, na útěk nemůže pomýšlet. Nemohl jsem souhlasit s použitím spolupracovníků policie k jeho usvědčování v jiné kauze. 

Prostě ve způsobu nakládání s obž. Shahramem Zadehem našimi orgány vidím více neobvyklých problematických úkazů než je zdrávo. Jsem ale hluboce přesvědčen, že i sprostý zločinec má právo na férový proces, zvlášť, když dosud  nebyl pravomocně odsouzen. Nerespektování této zásady vede k odsuzování nevinných  lidí, což zpochybňuje nárok České republiky na zařazení mezi právní státy.  Výskyt mylných rozsudků  českých soudů a vědomí posmrtné rehabilitace stovek nevinně odsouzených k smrti v USA mě v tomto názoru utvrzují.

Z výše uvedeného důvodu nelituji, že jsem v této kauze obž. Shahrama Zadeha vystupoval proti nekorektnímu nakládání  s ním, byť jeho překvapivé doznání je pro mne zklamáním. Nemohu se ale zbavit dojmu, že by se státní zástupce při obhajobě obžaloby řádně zapotil a možná neuspěl, kdyby obž. Shahram Zadeh sám na sebe nežaloval.  Důkazní situace byla v jeho případu nejasná.

Vyšlo dne 5.5.2021 na mém blogu a na webu Chamurappi z.s.