Do kategorie odsouzených, jimž by možná někteří čtenáři rádi upřeli právo na férový proces, patří také Jaroslav Barták, jehož kauzou jsem se zabýval v článku „Ani neznalost zákona soudkyni neomlouvá, vydaném původně 4. listopadu 2015 na mém bloggu a na internetových stránkách spolku Šalamoun a následně leckde jinde. Jeho mediální obraz je mimořádně odpudivý. Odpovídá povaze skutkové podstaty jeho pravomocného odsouzení k trestu odnětí svobody v trvání 12 let za – mírně řečeno – špatné nakládání se zaměstnankyněmi.

V r.2014 byl odsouzen Krajským soudem v Ústí n.L-pobočka Liberec k dalšímu trestu odnětí svobody, tentokrát na 18 let. Vzhledem k jeho věku má z praktického hlediska součet obou trestů povahu blízkou doživotí. Vrchní soud v Praze ale rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k novému projednání. V této fázi se obžalovaný Jaroslav Barták obrátil prostřednictvím svého tehdejšího obhájce na spolek Šalamoun s žádostí o pomoc.

Po pokračování hlavního líčení dne 14. ledna 2016 je na místě upřesnit obraz skutkové podstaty projednávaného obvinění, který jsem popsal po hlavním líčení ze dne 3.listopadu 2015. Vyšetřování podezření proti němu se rozběhlo 5. listopadu 2013 jako následek upozornění  neznámého „informátora z prostředí“ na plány Jaroslava Bartáka na útěk z vězení vrtulníkem, který jej dopraví do Polska, odkud měl pokračovat soukromým letadlem do Běloruska. Dále měl Barták požadovat vydírání a  zavraždění tří osob. Další tři osoby měly být vydírány bez fyzické likvidace. Důkazy o jeho záměrech se měly soustředit v rukou Bartákova spoluvězně, recidivisty  M.L., který obstaral klíčový důkaz: videozáznam rozhovorů s obviněným o jeho plánech, pořízený záznamovým zařízením v náramkových hodinkách. Důkazem jsou i Bartákovy rukopisné poznámky, které L.M. bezostyšně ukradl. Úloha recidivisty je ale složitější: Jaroslav Barták před ním vyslovoval různá přání a požadavky a M.L. sliboval, že vše, co si přeje, může zařídit, včetně obstarání příletu vrtulníku za cenu 100.000 U.S.D.   L.M. tak Bartáka aktivně podněcoval k rozvíjení jeho chorobných přání a představ. Dokonce mu vnukl myšlenku, že útěk by měl směřovat do Běloruska. Uskutečnění Bartákových plánů bylo možné pouze za předpokladu, že by M.L. splnil své sliby. Ten ale na splnění slibů nepomýšlel a ani k tomu neměl možnosti. Svou způsobilost pouze předstíral v naději, že získá peníze.

Stojí za povšimnutí, že M.L. po splnění „práskačské“ úlohy požádal soud o předčasné podmíněné propuštění z výkonu trestu. Ač při rozjíždění akcí proti Jaroslavu Bartákovi dokázal těžko uvěřitelné věci, řízení o podmíněné propuštění měl špatně „ošéfované“: soud jeho žádosti nevyhověl.