Vnucuje se do všech domácností, které za její nevyžádané služby musí platit, i když její vysílání nesledují. Za těchto okolností mají občané právo na slušné služby a zejména na přání, aby Česká televize svým vzorem kultivovala české mediální prostředí. ČT se ale raději občas předhání s jinými televizními společnostmi v bulvárnosti.

Když soudce pronese větu „povstaňte a vyslechněte rozsudek jménem Republiky“, dotýká se osudu nejen odsouzených a případných poškozených. Za nimi stojí zástupy nepřímých postižených – příbuzných, přátel, nepřátel, spolupracovníků, zaměstnavatelů, obchodních partnerů. Ti všichni by spolu s odsouzenými pochopili výrok „vyslechněte rozsudek jménem České televize“, neboť způsob, jakým Česká televize pojedná zprávu o vyneseném rozsudku, silně ovlivní jejich soukromé a společenské vztahy. Velká a zvláště dlouhodobá pozornost, věnovaná odsouzeným, má často účinek vypáleného cejchu: i když se pronásledovaný jedinec později dočká nápravy rozsudku zproštěním, pohanění z něj nikdo nesejme, pro mnohé bude nadále podezřelou osobou a nepřijatelným společníkem. Úhelným kamenem českého trestního práva je presumpce neviny, ale pro Českou televizi neplatí: důležitá je pouze mediální přitažlivost osoby, jejího postavení a příběhu, neboť pomyslné právo veřejnosti na informovanost je nade vše a nad právem jednotlivce na ochranu soukromí stojí její domnělé právo skandalizovat kohokoli bezbranného dle svého volby.

Zvláště vítanou „lovnou zvěří“ jsou pro Českou televizi významné veřejně činné osobnosti, které se staly předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení, a to již od samého začátku jejich trestního stíhání. Na píli jejích reportérů patrně ve zlém vzpomíná senátor a zlínský hejtman Jiří Čunek, který je měl v patách dnes a denně  ještě dlouho po zastavení jeho trestního stíhání. Projevil ale neskutečnou sílu a navzdory nevraživosti ČT se dokázal vrátit do politického života.

Ještě hůře se vedlo Vítu Bártovi, jehož soud probíhal v přímém on-line přenosu až do domovů diváků. Veřejnoprávní televize se nevyhnula podílu na této taškařici. Vít Bárta dosáhl zproštění obžaloby. Medializace, jež mu škodila, mu po zproštění škodila dál. Ač  je z hlediska práva čistý jako lilie, jakási pachuť kolem jeho jména se táhne dál a návrat do politiky se mu nezdařil. Mimo to  policie a státní zastupitelství, nadřazující své pochybné názory nad autoritu soudů,  poskytly neprůstřelnou  ochranu před trestním stíháním intrikánům, kteří vyvolali jeho trestní stíhání.

V současnosti jsme svědky podpory ČT intrikánům, kteří se buď přímo podíleli na účelově vyvolaném trestním stíhání Andreje Babiše a jeho blízkých, nebo aspoň z něj těží. Kriminalizace předsedy Hnutí ANO vyvolala vnitropolitické otřesy dosud nevídaných rozměrů a ČT pomáhá ze všech sil záležitost rozmazávat a vyvolávat neklid ve veřejnosti.

Vybral jsem jako vzorek jen tři politiky, kteří se těšili či těší „zvláštní přízni“ ČT, ač od  ní trpěli i jiní. Pokud se ale někdo rozhodne vrhnout se do vln boje o moc, vydává veřejnosti všanc sebe, své soukromí i soukromí svých blízkých. Měl vědět, co ho čeká a uvážit, zda chce snášet nežádoucí zájem. Proto se lze do jisté míry smířit s pronásledováním politiků reportéry ČT, i když i  zde platí, že všeho moc škodí.

Jak ale k nevyžádanému vtažení do mediálních hrátek přijdou obyčejní lidé, kteří se neženili či nevdávali a neuzavírali přátelství proto, aby si na ně ukazovali prstem sousedé, že včera jejich partnera či partnerku předváděla ČT jako medvěda na pouti, a proto není  pochyb, že to jsou pěkní darebáci. Že ještě neoschl podpis na sdělení obvinění a platí presumpce neviny? Českou televizi to od pronásledování obviněného neodradí. Jaký to má vliv na veřejnost ? Pchá, myslí si „muž z ulice“, nevinného by přece veřejnoprávní televize nepranýřovala!

Jak k tomu přijdou děti, které  večer vidí na televizní obrazovce tátu, vlečeného v poutech, a nazítří musí čelit posměchu spolužáků ?

A proč se na těchto zlomyslnostech podílí policie, která dává ČT tipy, kde má číhat na oběti ? Není porušením presumpce neviny a práva na ochranu soukromí, když policie navádí obviněného k soudci k rozhodnutí o uvalení vazby a u dveří soudní budovy stojí reportérka ČT, která vlečenému chudákovi strká do obličeje mikrofon a žádá po něm vyjádření k obvinění ? (stalo se např. obv. podnikateli Tomáši Horáčkovi).

Zvláštním „žertíkem“ je zveřejňování různých zpráv, poškozujících oběť ČT v očích veřejnosti, většinou nepravdivých nebo neaktuálních, v citlivých okamžicích jejich života. Například v době, kdy začínalo u Vrchního soudu v Olomouci odvolací řízení s devíti obžalovanými, mezi nimiž byla Alena Vitásková, v televizním zpravodajství zahlaholil Jakub Železný přibližně toto: že před soud předstoupí Alena Vitásková, která umožnila protiprávní vydání licencí fotovoltaickým elektrárnám v majetku rodinného klanu Zemků. Pravda je taková, že v době vydání licencí Alena Vitásková ještě netušila, že bude někdy působit v Energetickém regulačním úřadě. Soud ji bez ohledu na Železného plivnutí zprostil obžaloby. Omluvy České televize za tuto nehoráznost se nedočkala.

Podobným žertíkem je uveřejnění zprávy o nevyhovění ústavní  stížnosti trestně stíhaného bývalého policejního důstojníka, který se během let postupně zbavil podstatné části obvinění a nyní se pokouší cestou obnovy procesu odstranit i zbytek. Ústavní soud rozhodl v únoru, ale ČT přinesla zprávu v těchto dnech, přesně v předvečer narozenin postiženého a pár dní před nařízeným veřejným zasedáním soudu. Zřejmě to nebyla novinka,  spíše „stařina“, bez které by se veřejnost určitě obešla. Čili jde o čistou zlomyslnost v neprospěch postiženého, uskutečněnou na náklady bezbranných koncesionářů.

Většina výše zmíněných zpravodajských úletů ČT ve skutečnosti veřejnosti nic obohacujícího nepřináší. Možná rozptýlení nudy, ale dovedu si představit lepší způsoby dosažení téhož účinku. Soudím, že mediální politika ČT ve vztahu k obviněným vyžaduje důkladnou revizi. Lidé, kteří vyvolávají mediální štvanice, by si měli připomenout zásadu „co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej ty jim“. Do postavení dobytčete, vlečeného na řetězech, se lze dostat poměrně snadno a ani  pracovníci ČT nemají zaručeno, že jsou výjimkou z pravidla. Měli by přemýšlet, jak by se cítili jejich blízcí, kdyby je za podobných okolností viděli na televizní obrazovce.

Vyšlo 20.7.2018 na mém bloggu a na webu Chamurappi z.s. 

Zdeněk Jemelík