Do společenského povědomí se jako samozřejmost dostala existence žen samoživitelek jako ohrožené sociální skupiny s potížemi tak závažnými, že si jich všimla i současná první dáma. Média kromě toho veřejnosti vnutila poznatek, že samoživitelky si mohou pomoci z finanční nouze využitím celé škály sociálních dávek. Dokonce v novinách se často píše o velkých, samozřejmě bezpracných příjmech. Seznámení s finanční bilancí konkrétní rodiny ale může vést k nepříjemnému zjištění, že ani plné využití sociálních dávek zdaleka nestačí na pokrytí nákladů neúplné rodiny.

Zákonodárci časem uznali obtížnost postavení matek, jimž otcové neplatí výživné. Poskytli jim proto přístup k náhradnímu výživnému, vyplácenému státem.

Méně se píše o rozdílech v postavení dětí z různých typů rodinného života. Ideální pro dítě je úplná rodina s harmonickými vztahy mezi rodiči. V takových poměrech i nedostatky v hmotném zabezpečení snese dítě bez citelné úhony. Čím dále jsou poměry v konkrétní rodině od ideálu, tím hůř.

Pozornosti veřejnosti uniká, že nejhůře jsou na tom děti, v jejichž rodném listě se neuvádí údaje o otci. Jejich společenský status je sám o sobě nižší než dětí udaných otců. Ale horší je i jejich hmotné zabezpečení. Samozřejmě na ně nikdo neplatí výživné a jejich matky nemají právo dožadovat se náhradního výživného od státu.

Postavení dětí neznámých otců veřejnost nedojímá. Ženy, jež nemohou nebo nechtějí uvést jméno otce do rodného listu dítěte, obvykle nevzbuzují soucit, natož sympatie. Leckdo si možná myslí, že do společensky nepříznivého postavení se dostaly vlastním přičiněním a nezaslouží si proto pomoc.

Ať si však tyto ženy přivodily nemilé  postavení jakkoli, skutečností zůstává, že následky dopadají na děti, které nic nezavinily a mají stejné právo na šťastné dětství jako ty, jež se narodily ve spořádaných rodinách. Soudím, že zákonodárci by měli uvážit, zda by nebylo vhodné poskytnout jim podobnou podporu, jakou mají děti neplatičů výživného.