Výslechy svědků se vztahovaly k činnosti některých obžalovaných, uvedených v obžalobě pod čísly 6-15. Mezi svědky byli také „bílí koně“ a poskytovatelé různých služeb, jejichž výpovědi odhalovaly metody, používané při rozkrádání daně z přidané hodnoty. Bylo to docela jednoduché: bylo nutné nalézt někoho, kdo by za slib odměny nebo i z jiných důvodů poskytl právní subjektivitu své nebo aspoň jím řízené obchodní společnosti jako clonu, za kterou probíhaly podvodné operace. Mohlo jít o zapůjčení již existující firmy nebo o účelově založené nebo formálně zakoupené společnosti s ručením omezeným, které neměly žádnou historii. Jednatelé těchto společností vydávali generální plné moci k rozhodování ve firmě, podpisovali listiny, o jejichž  pravém smyslu neměli tušení, zakládali bankovní účty, s nimiž pak disponoval někdo další, někdy také chodili do banky inkasovat hotovost. Jen někdy dostali aspoň pár korun a kupodivu se nedostali mezi obžalované, ač svérázným přístupem k oprávnění a povinnostem jednatele společnosti si o to přímo říkali.

Zajímavý je příběh svědka, který dobrému, spolehlivému kamarádovi, jednomu z obžalovaných, udělil generální plnou moc k řízení  své firmy po dobu jeho dlouhodobého pobytu v zahraničí, ale pouze ve věcech obchodování s PHM. K tomu přidal dispoziční právo k bankovnímu účtu, zřízenému speciálně pro účel obchodování s PHM. Přivolán po krátké době  z ciziny finančním úřadem, podivil se zprávě, že finanční úřad eviduje u  jeho společnosti daňový nedoplatek ve výši 50 milionů Kč. Ještě více se divil, když se dověděl, že jeho spolehlivý kamarád postoupil dispoziční právo k účtu dalšímu muži, který z něj poslal 1 milion EURO do Dubaje na nákup tří apartmánů pro svědkovu firmu, který ovšem o jejich získání nikdy neprojevil zájem. Divil se znova, když mu zprostředkovatel obchodu předložil kupní smlouvu, opatřenou jeho padělaným podpisem. Korunou překvapení pak bylo zjištění, že zmíněný správce jeho účtu ve skutečnosti peníze vyzvedl v Dubaji z banky v hotovosti a spolu s jakýmsi kumpánem je údajně prohrál ve Francii v kasinu. Ani pak nebyl překvapením konec: na kupní cenu za apartmány samozvaný správce jeho účtu složil jen zálohu na polovinu ceny s tím, že pokud  cena nebude do dvou měsíců doplacena, záloha propadá ve prospěch prodávajícího. Na doplacení neměl peníze, přišel tedy o vše.  Následovala tahanice se společností Ecoll Invest o nedodané faktury a zjištění, že jeho odběratelé rozprodávali PHM o 6 Kč/l pod jeho pořizovací cenou.

Tyto objevy jej nakonec přiměly přehodnotit názor na „dobrého, spolehlivého kamaráda“, který se mu teď jeví poněkud odlišněji než dříve. Pro úplnost: kamarád je v současnosti ve výkonu trestu za jinou trestnou činnost.

Ve svědkově výpovědi se vyskytuje zmínka, která spojuje jeho zážitky s příběhem obž. SAZ: podle „kamaráda“ podpis prodávajícího patří Íránci, který smlouvu podepsal na kapotě auta Bentley, což by měl být SAZ. Ten ale svou účast na tomto obchodě kategoricky odmítá. Důkazy o pravosti jeho  podpisu nejsou a ostatně pro toto řízení nemá tato historka žádný význam.