Případem se ale nakonec zabývala zlínská pobočka Krajského soudu Brno, z počátku senátem předsedkyně Ivety Šperlichové, přezdívané „soudkyně OLO“, jenž věc dovedl k prvostupňovému rozsudku. Po zásahu Ústavního soudu kvůli podjatosti soudkyně „OLO“ rozsudek pozbyl platnost a celý proces proběhl znova před senátem předsedy Jiřího Dufka u téhož soudu.

Významnými postavami mezi obžalovanými byly dvě sourozenecké dvojice, jež jsem v článcích, dosud dostupných na mém blogu a na webu spolku Chamurappi, odlišoval přezdívkami. „Rošťáci“ byli Roman Šulyok a jeho mladší bratr Jan. Roman Šulyok je recidivista, provozovatel výrobní linky na výrobu padělků cigaret Marlboro na provozovně v Malhosticích. Když dostal zprávu, že kolem jeho provozovny krouží celníci, výrobu zastavil a stroje převezl do skladu v Lužkovicích, jenž patřil akciové společnosti „Slušňáků“. Tvrdil, že je zde nechá zprovoznit, aby je mohl předvést ukrajinskému zájemci a prodat. Jeho mladší bratr byl jeho „pravou rukou“. Dojížděl do Lužkovic na kontrolu. Podle výpovědi před soudem  svědka Petra Klementa příležitostně prodával padělky cigaret Marlboro z výrobny v Malhosticích.

„Slušňáci“ jsou Ladislav Lebánek a jeho mladší bratr Jan. Nikdy nebyli trestaní a jejich společnost platila poctivě daně. Společně podnikali. Vlastnili krásný Lesní hotel, skladový areál v Lužkovicích a výrobnu oken, jejíž výrobky se prodávaly i do zahraničí. Velmi rychle pochopili, že Roman Šulyok není dobrý nájemník, a proto mu poskytli drobnou pomoc při zprovozňování strojů, aby se ho rychle zbavili. Šulyokův záměr se nakonec nezdařil, ale to není předmětem zájmu v tomto článku.

„Rošťákům“ se od počátku dařilo. Soudkyně „OLO“ hned na začátku hlavního líčení vyloučila věc Romana Šulyoka do samostatného řízení. Následně jeho trestní stíhání zastavila pro neúčelnost, neb právě vykonával dva neslučitelné tresty, každý na 7,5 roku odnětí svobody. Stal se pak korunním svědkem obžaloby proti „Slušňákům“. O něco později vyloučila do samostatného řízení také věc obžalovaného Jana a časem jej odsoudila k mírnému trestu s podmíněným odkladem. Jenže v té době ji postihlo vyloučení pro podjatost, takže rozsudek byl neplatný a ona sama za jeho vynesení skončila před kárným soudem.

Prvotrestaní „Slušňáci“ si u soudkyně „OLO“ vysloužili nepodmíněné tresty, takže její vyloučení pro podjatost uvítali a s nadějemi vzhlíželi k předsedovi senátu Jiřímu Dufkovi. Věci se pak vyvíjely pro ně skutečně lépe. Senát Jiřího Dufka sice využíval jako svědka proti nim obž. Romana Šulyoka častěji než soudkně „OLO“, ale uložil jim pouze tresty s podmíněným odkladem, k tomu citelné peněžité tresty a povinnost uhradit spotřební daň z tabáku neznámého původu a z cigaret, nalezených ve skladu v Lužkovicích. Další peněžitý trest uložil také jejich akciové společnosti. Pro zajímavost a na okraj věci podotýkám, že daňové řízení, zahájené v r. 2012, dosud neskončilo.

Věc ods. Romana Šulyoka zůstala vyloučena do samostatného řízení. Projednávání obžaloby senátem předsedy Jiřího Dufka se ho jako obžalovaného netýkalo. Ale činil se jako svědek obžaloby. Ochotně vypovídal ke škodě „Slušňáků“ i o záležitostech, o nichž nic nevěděl. Ještě lépe se vedlo Janovi. Senát Jiřího Dufka byl vůči němu velkorysejší než senát soudkyně „OLO“: neuložil mu podmíněný trest s odkladem, ale rovnou jej zprostil obžaloby, neboť žalobkyně jej vinila pouze z obchodování s padělky cigaret Marlboro, zatímco jeho čilé plnění různých úkolů od Romana Šulyoka nezhodnotila. Netuším, zda soudce Jiří Dufek přehlédl usvědčující svědectví  Petra Klementa či zda je vyhodnotil jako nevěrohodné či bezvýznamné. Podle něj se Jan Šulyok na prodeji cigaret nepodílel, proto by jeho odsouzení bylo porušením akuzačního principu.

Díky velkorysosti či přehmatu senátu Jiřího Dufka nabyl Jan Šulyok právo domáhat se odškodnění za neoprávněné trestní stíhání. Využil ho: zažaloval stát u Obvodního soudu pro Prahu 2 o 376.562 Kč. Z formálně právního hlediska žaloval právem. Jako laik se domnívám, že podmíněný trest od senátu soudkyně „OLO“ byl z hlediska zdravého selského rozumu přijatelnější, dokonce bych řekl, že byl přiměřený výsledkům dokazování a v žádném případě nezakládal nárok na odškodnění od státu.

Neznám výsledek odškodňovacího řízení. Soud obvykle celou žalovanou částku neuzná. Nicméně je pravděpodobné, že mladší z „Rošťáků“ dostal od senátu Jiřího Dufka nezasloužený příjemný dar ze státních peněz.

Zdeněk Jemelík