Tím ovšem ztrácí imunitu a jsou ještě více ohroženější. (Osobně jsem si musel zařídit to, aby pro mne potraviny nakupovala Pečovatelská služba města. Stojí mne to sice peníze navíc, ale co by člověk neudělal pro své zdraví!) Řidiče autobusů senioři také nezajímají. Do autobusu tak nastupuji často zadními dveřmi, protože i někteří řidiči považují respirátor za „eklhaf“, a je riskantní kolem nich projít . Že by kontrolovali mládež na zadních sedadlech, která je „nahoře bez“, tak to ani náhodou! Většina průvodčích vlaků má na očích asi nějaký zákal (zelený? šedý?), protože pasažéry s odhalenými ústy a nosem nevidí. Že by se prodavačka v obchodě zastala seniorů? Tak to ani náhodou. Policie je zalezlá (státní i městská), a hraje si na mrtvého brouka. Totéž činí i zastupitelé obcí. Seniorů se prostě nikdo nezastane. Mladí si nedokáží asi představit, že budou někdy staří. Zkušenosti starších je nezajímají. A tak, proč by se o ně starali? Berou je již za odepsané?

Mladí Indiáni chodí za starci a škemrají o to, aby jim vyprávěli to, co zažili.

Mladí Češi chodí za děvčaty a škemrají o to, aby mlčela.

Zdeněk Joukl, praktický sociolog, nestraník, Senior roku 2013 atd.