Premiér Bohuslav Sobotka ví, že ministr jeho vlády porušuje zákon upravující jednání držitelů veřejných funkcí. Toleruje to, místo aby navrhl Babišovo odvolání z funkce ministra. Sobotka to zdůvodňuje zájmem na existenci vlády a některými pozitivními věcmi, které vláda snad ještě prosadí. Výsledkem je, že ministr nemusí dodržovat právo a premiér z toho nevyvodí personální důsledky. Otázkou je, zda ministr muže porušovat jen zákon o střetu zájmů nebo všechny či jen některé a kdo určí které.

Andrej Babiš je politická osobnost současnosti. Ovšem nebýt toho, že jej Bohuslav Sobotka navrhl na ministra financí, ministrem by se nestal. I někteří němečtí demokratičtí politici v roce 1933 podporovali jmenování Adolfa Hitlera kancléřem a zavírali oči nad tím, že porušuje zákony. Odůvodňovali to, že Hitlerova vláda chce dosáhnout pro Německo pozitivních věcí – stavět dálnice, snížit nezaměstnanost a změnit versailleský systém. Právo však platí nebo neplatí. Premiér toleruje porušování zákona ministrem, protože by sám mohl přijít o funkci.

Odpovědnost Bohuslava Sobotky za vládnutí Babišova ANO je nesmírná. Sobotka občas zakoketuje s protibabišovským návrhem, jako je zamezení střetu zájmů Babiše-ministra a Babiše-vlastníka Agrofertu, ale to je jen okopávání kotníků. Vidí-li Sobotka prolínání ekonomické a politické moci nebezpečné pro demokracii, musí skončit vládní spolupráci s ANO. Vládne-li s ANO, spojení moci ekonomické a politické mu možná vadí, ale ne tolik, aby riskoval svou premiérskou funkci.