A nelze se jim divit. Vždyť tak si mnozí přímou volbu jistě nepředstavovali. Dva kandidáti, oba bývalí komunisté. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet, mohl by možná někdo zjednodušeně uvažovat. Navíc prezident má v našem systému velmi omezené pravomoci, tak o co jde. Pavel nebo Babiš, vždyť je to celkem jedno. Ale je skutečně jedno, kdo bude dalším přímo zvoleným prezidentem České republiky? Podle mediální masáže, kterou v posledních dnech zažíváme, se zdá, že nikoliv.

Současný zápas o to, zda se tzv. mírovým štváčům podaří zprostředkovat příměří, nebo jeho odpůrci prosadí další dodávky těžké bojové techniky za účelem vítězství, což nepochybně přispěje k další devastaci už tak těžce zkoušené země a jejích obyvatel, to jen potvrzuje. Česká republika je jednou ze zemí, které stojí v první linii té druhé, „bojechtivé“ skupiny“. A pro mnohé voliče může být otázkou, zda by i vzhledem k současnému personálnímu obsazení ministerstva obrany a generálního štábu byl voják na Hradě, byť v záloze, to správné.

Bývalý premiér Babiš si už vrcholnou politiku vyzkoušel a jeho působení v době covidové pandemie (např. střídání ministrů zdravotnictví, zavření škol, prosazování povinného očkování atd.) bylo více než problematické. Ale byla to bezprecedentní situace a on neměl po ruce žádný sylabus, jak postupovat. Jeho někdejší členství v KSČ sice není pro výkon nejvyšší ústavní funkce právě nejlepší vizitka, ale ohledně tohoto „škraloupu“ jsou si s armádním generálem v záloze Pavlem rovni.

Kdo za socialismu pracoval v tzv. pézetce (PZO – podnik zahraničního obchodu v tehdejším Československu) a chtěl služebně vycestovat do „kapitalistické ciziny“, se prakticky nemohl kontaktům se Státní bezpečností vyhnout. Ale vědomá spolupráce se Státní bezpečností zatím nebyla Babišovi soudně prokázána a je možné, že vzhledem k „porevoluční skartaci“ mnoha archivních materiálů bezpečnostních složek ani nikdy nebude. Současný stav „případu“ Čapí hnízdo pak je dostatečně znám.

O až neuvěřitelné nenávisti některých našich občanů k tomuto člověku svědčí i to, že v mobilech mají nainstalovány aplikace, které v obchodech rozeznají zboží „od Babiše“, a oni si ho pak nekoupí.

Petr Pavel, zdá se, příliš zkušeností v nejvyšší politice nemá (více ZDE). Tedy snad kromě jím samým vyzdvihovaných schůzek. Ze „Žižkárny“ (ve vojenské hantýrce ČSLA označení pro vojenské gymnázium, pojmenované po Janu Žižkovi) stoupal po stupíncích ozbrojených sil zločinného režimu, po listopadu 1989 náhle prozřel, převlékl uniformu a vyšplhal se až na vojenský vrchol NATO. I takto stručně by se dala popsat hvězdná kariéra armádního generála v záloze.

Ale který z nich tedy „žral“ ten socialismus-komunismus víc?

K rozhodování mezi oběma kandidáty by mohla napomoci i jména jejich blízkých spolupracovníků. U Andreje Babiše je to Karel Havlíček, bývalý ministr dopravy a současný místopředseda Poslanecké sněmovny. U Petra Pavla je to Petr Kolář, bývalý velvyslanec v Ruské federaci a v USA.

Důležitým momentem v rozhodování v druhém kole prezidentské volby by mohlo být konání a výsledky tzv. studentských voleb, jejichž pořadatelem je společnost Člověk v tísní (ZDE) prostřednictvím svého programu Jeden svět na školách (JSNS - ZDE). § 32, odstavec (1) školského zákona: Ve školách a školských zařízeních není povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace.

Pořadatelé sice budou tvrdit, že jsou apolitičtí, ale už jen samotné konání takovéto akce by mohlo být pro někoho varováním, že něco není v pořádku. A pokud si o tom přečteme něco na internetu, mohli bychom nabýt dojmu, že je to čistá propaganda.

V každém případě takovéto aktivity do středních škol nepatří. Mladí lidé mají život před sebou, bývají chytří, sebevědomí, dobře se učívají, mívají předpoklady pro úspěšné uplatnění v praxi. Ale také bývají přehnaně ambiciózní, domýšliví, snadno ovlivnitelní, manipulovatelní a hlavně, jsou bez životních zkušeností. A to je pro tak zodpovědné rozhodování, jako jsou volby v demokratické společnosti, asi to nejdůležitější. Je proto logické, že každý režim, který se chce udržet u moci, cílí na tuto skupinu. Indoktrinace žáků a studentů v našich školách politickými neziskovkami je toho výmluvným důkazem.

Jen tak si lze vysvětlit výsledky tzv. studentských voleb, v nichž ve druhém kole zvítězil Petr Pavel s téměř 86 % hlasů, když Andrej Babiš získal něco málo přes 14 %. Ještě tristnější se však mnohým mohou zdát výsledky kola prvního, v němž zvítězila Danuše Nerudová s více než 54 %.

A tak stojíme před zásadním rozhodnutím. Jít či nejít volit v druhém kole prezidentské volby. A když ano, tak koho. Řídit se heslem mnoha propavlovských a zároveň protibabišovských demonstrantů „Babiše do koše“, nebo zatnout zuby, a s lístkem se jménem Andrej Babiš přeci jen dojít do volební místnosti.

Nejjednodušší to asi mají zavilí antikomunisté. Ti by měli zůstat doma.

Na rozhodnutí, zda armádní generál Pavel vyjede z Blaníku, či tam zůstane sedět, si budeme muset počkat do soboty.