V osmdesátých letech, pod vlivem nazrávající perestrojky, se KGB zaměřila na vyšší profesionalitu svého provozu, solidní vzdělání štafu, větší aplikaci poznatků vědy - např. psychologie či výpočetní techniky. Tyto trendy se pak přenášely i do dalších východoevropských tajných služeb. Sledování disidentů ustupovalo do pozadí, šlo o získávání kvalitních informací důležitých pro kompetentní řízení státu. Tak se začal objevovat i nový typ agentů, tak zvaní agenti F, agenti pro nový styl v budoucnu. Ti se měli rekrutovali ze sfér, kde se takové informace daly získat. Agenti F měli jiný, nezávislý systém své evidence. O nich se v našich podmínkách zatím ví jen velmi málo. Zajímal se o ně např. historik Milan Churaň, který v devadesátých letech pracoval několik roků i v transformované tajné službě. Poslední zatím zachycená stopa o agentech F pochází z konce listopadu 1989, kdy vedení StB vydalo pokyn ku stažení veškeré dokumentace o agentech F na I. správu, tedy rozvědku, nejvíce napojenou na KGB. Agenti F nebyli podchycení v normálních registrech svazků a proto se vůbec nemohou objevit v legendárních Cibulkových seznamech, a není o nich též ani zmínka v lustračním zákoně. Úlohu rozvědky i její archívy převzal pak náš dnešní ÚZSI - Úřad pro zahraniční styky a informace. Existence agentů F byla sice čas od času zmíněna, ale jinak byla ve stínu zájmu médií. Jaký byl další osud jejich dokumentace po přesunu na I. správu je nejasné - její cesta mohla pokračovat dál, třeba do naprostého bezpečí areálů sovětských jednotek, mohla třeba i být nakonec zničena. Může ale být i dodnes někde hluboko v našich archívech, neb zvlášť pro materiály rozvědky platí, že nemohou být zpřístupněny, pokud by to mohlo vyvolat problémy pro stát. Příkladem jsou třeba výsledky vědeckotechnické špionáže, které by v případě zveřejnění mohly vést k žalobám na stát ze strany poškozených zahraničních firem. Kdyby byl seznam agentů F někdy zveřejněn, nemělo by to pro ně bezprostředně praktických následků, neb by se přesně podle dikce zákona mohli odvolat na negativní lustrační osvědčení. A zákon by asi nemělo moc smyslu měnit, neb se spíš dá předpokládat, že u F agentů mohlo jít jen o tzv. fiktivní verbovku jako nový přístup u nového typu spolupráce, tedy o ústní dohodu o spolupráci bez jakéhokoliv podpisování. Agenty F by měli být lidé, o které StB měla zájem i vzhledem k budoucím změnám, takže jejich zveřejnění by ale mohlo poněkud pozměnit mapu polistopadového dění. Jejich jména znají bývalí vysocí důstojníci StB, a pokud by byli zbaveni mlčenlivosti, a ochotni o tom hovořit, mohlo by to být dosti zajímavé .....

Celou historií StB prochází vytrvalé získávání nových tajných spolupracovníků. Do toho mohl spadnout kdokoliv, kdo se z jakýchkoliv důvodů objevil v nitkovém kříži StB - dost záleželo na jeho momentální osobní situaci. Proces probíhal ve dvou fázích, podobně jako v Kunderových Směšných láskách: registráž, kontaktáž. Je zajímavým detailem, že StB ve fázi registráže (fakticky se tehdy používal termín lustrování) nahlížela i do kádrových materiálů ležících na kádrových odděleních každé instituce. Jak přesně to dělala, aby nedošlo k dekonspiraci, není úplně jasné, možná přes kádrová oddělení instituci nadřízených míst. Ale když zkušený headhunter ve vlastnoručním životopise založeném v kádrových materiálech registranta: https://app.box.com/s/14fl49tngdd9rmwbgp0v84djmyr4tfw1

zahlédl (a hned si opsal) třeba věty: "... Principální chyby vývoje v r. 1968 si uvědomil brzy. Po celou dobu krizového vývoje se bez výjimky snažil nabádat blízké spolupracovníky k podpoře těch představitelů strany a vlády, kteří vycházeli z nerozborného svazku soc. zemí. Situaci považoval za zralou pro zahájení konsolidace poté, co se do čela postavil s. Husák ...", tak ten hned tušil, že to bude jeho člověk. Něco takového si totiž do vlastního životopisu napsal buď ortodoxní (řečeno slovy filosofa Egona Bondyho) marxist levý, nebo (dobovou terminologií) oportunist pravý - tedy člověk tvrdě jdoucí po kariéře a mající za to, že mu to v ní pomůže. Ať tak či onak, z hlediska headhuntera bylo doba zralá na přechod od registráže ku kontaktáži.