Narazila jsem v Parlamentních listech na článek Zbyňka Hutara, publikovaný pod názvem Hnutí pěti hvězd chce základní příjem pro všechny. Měl by ale sloužit pouze matkám (k přečtení zde), kde se navrhují recepty jak zastavit vymírání české společnosti. Autor předkládá využít ideje základního či nepodmíněného příjmu, jehož modifikace byla minulý týden přijata v Itálii. V Hutarově pojetí by základní příjem obdržely pouze matky, protože muže by peníze zadarmo demoralizovaly. U matek by nerozhodoval rodinný stav, ba dokonce čím by více žena do porodu vydělávala, tím by mohly být dávky eventuálně i vyšší.

Hutar argumentuje tím, že ženy dnes často odkládají své mateřství do doby, než si splní své kariérní sny. Podle něj se stává, že některé ženy si v okamžiku plného rozvinutí kariéry již životního partnera nenajdou a zůstanou tak bezdětné, jiné se prý bojí rodit, protože si nejsou jisté tím, že se jejich partnerský vztah nerozpadne, a obávají se, že zůstanou bez prostředků. Autor zároveň poukazuje na to, že techniky asistované reprodukce či umělého oplodnění pokročily. Žena se tak prý podle autora nejdřív může seberealizovat v práci a pak si bez ohledu na partnerství splnit třeba ve čtyřiceti svůj sen o dítěti. K tomu autor navrhuje zmíněné dávky základního příjmu, které předpokládá vyplácet do patnácti let věku dítěte.

Kariéra jede dál. Dítě totiž porodí náhradní matka

Podle mého pohledu mají úvahy, které ve zmíněném článku prezentuje Zbyněk Hutar, jisté zpoždění za překotným vývojem. Autor píše o mateřství kariérních žen, ale do budoucna už jde možná o překonaný jev. Začínají se totiž objevovat ženy, které se ve svých třiceti či třiceti pěti letech rozhodnou pro zcela odlišný a překvapivý scénář. Tyto vysoké manažerky svá lukrativní zaměstnání neplánují ani v nejmenším přerušit, ale – přesto, že jsou zdravotně zcela v pořádku – svěří své vajíčko, uměle oplodněné od muže, který byl vybrán a kontaktován na internetu, smluvní „odnositelce“. Jde o tzv. náhradní mateřství neboli surogátní či surogační mateřství. Tzv. náhradní matka se sice z právního hlediska stane matkou dítěte, protože podle § 775 občanského zákoníku je matkou dítěte žena, která ho porodila, ale žena, která poskytla vajíčko, si může po příslušné dohodě „své“ biologické dítě osvojit. Co se týká mateřské dovolené, tak na tu tyhle amazonky nastoupit neplánují, najdou si totiž chůvu. Muž pro ně – přinejmenším jako otec v příslušné sociální roli – kromě samotného biologického faktu oplodnění vajíčka neexistuje. Dítě samotné se pak stává jakýmsi módním doplňkem, předmětem společenské prestiže nebo hračkou. Někdo si pomyslí, že jde o exotiku, o jakýsi zámořský trend. Naopak, je to už česká realita. Náš právní řád sice počítá s otcem v roli stálého partnera objednavatelky, ale vývoj byl zase o něco rychlejší, existují i zmínění digitálně rekrutovaní otcové. Tady už zaostává nejen Hutarova představivost, ale i moje. Vydali jsme se už také na švédskou cestu (viz)? 

Zuzana Krejčí