Zářným příkladem takového opaku je převedení sociálních agend, které dříve spravovali městské úřady, na sjednocené úřady práce. Na místo zjednodušení a zefektivnění systému výplaty podpor a odlehčení úředníkům na ÚP (úřadech práce), tak aby se mohli individuálně věnovat klientů a mohli jim, tak říkajíc šít spolupráci na míru, přišel naprostý krach těchto světlých zítřků. Ba co víc, nastal Drábkův subotnik. Pro ty, co neví co je subotnik, je to nucená práce v sobotu. Jako malý kluk jsem ještě několik pracovních sobot zažil.

Myslel jsem si, že tento relikt hlubokého socialismu byl již dávno překonán zvýšením naší produktivity práce. Ale jaký omyl. Pracovní sobota byla zavedena přímo v srdci našeho sociálního systému. Nadarmo házeli hrách na stěnu zaměstnanci nově zřizovaných ÚP, když se snažili svému vedení sdělit, že v případě, kdy se naráz změní obsah i forma a vše se řádně neodzkouší, může dojít ke krachu celého systému. A hluší byli jejich manažeři k jejich návrhům a obavám. O co víc, byli vrcholní řídící pracovníci, třeba ministr, hluší k odborným a svrchovaně kompetentním návrhům zdola. O to víc nabubřele a okázale prezentovali svůj budoucí úspěch do médií.

Nakonec ti na ministerstvu vidí současný stav v systému vyplácení dávek a podpor stále jako dokonalý úspěch. Vždyť si za to také vyplatili tučné prémie. V jejich očích je to jasný důkaz. Tučné prémie znamenají to, že se úkol podařil. V očích všech ostatních to vypadá ale úplně jinak.

Jestli bylo cílem současného ministra rozbít státní systém sociální podpory a postupně jej privatizovat, tak tento úkol plní bezesporu na výbornou. Za tuto práci jistě náleží nejvyšším ministerským úředníkům vysoké prémie ze státního rozpočtu. Z kapes nás všech. Jestliže ale bylo cílem Drábova snažení něco jiného, něco, co sám a velmi silně prezentoval v médiích, měl by velice rychle opustit svůj post ministra. Své cíle nesplnil.    

Josef Baxa, místopředseda SPOZ