Oproti tomu, u nás se nejenže rušení poplatků nechystá, ale bez znatelného zájmu médií na ministerstvu uvažují úplně o jiných zásadních změnách ve zdravotnictví. Pojďme tedy k drobnému srovnání s Německem, které je často zmiňováno jako vzorová země v mnoha směrech, ale dostihnout se nám ho stále nedaří.

Ohledně poplatků je třeba nejprve poznamenat, že v Německu poplatky u lékaře fungovaly jiným způsobem, než u nás. V ČR za návštěvu u lékaře zaplatíte třicet korun. Pokaždé. V Německu byl rozdělen poplatkový rok na kvartály. Pokud jste šli v určitém čtvrtletí k doktorovi, zaplatili jste 10 EUR, to znamená přibližně 250 Kč. A bylo pak už jedno, kolikrát jste v tomto kvartálu navštívili doktora, neplatili jste víc, než těch 10 EUR. Další čtvrtletí se vše opakovalo, při nenavštívení se neplatilo nic, při návštěvě poplatek a následně jste se dalším částkám vyvarovali. To se nyní změnilo. Za návštěvu doktora se od příštího roku nebude platit nic.

Poplatky v Německu vydržely od roku 2004, to znamená osm let. Je otázkou, jak dlouho vydrží opatření v ČR, ale zrušení poplatků v následujících letech bych neočekával. Vzhledem k okolnostem zde dle mého názoru vydrží alespoň dvojnásobek času. Vycházím z toho, že jeden z argumentů pro zrušení poplatků v Německu je, že jejich zdravotní pojišťovny mají obrovský přebytek financí. Jaký to rozdíl oproti nám, kde se poplatky omezuje přístup ke zdravotní péči kvůli snížení nákladů špatně hospodařících pojišťoven.

A právě další z důvodů zrušení poplatků v Německu je, že tyto platby poškozovaly sociálně slabší, kteří pak nechodili ani na preventivní prohlídky. Ano, u nás jsem také nedávno slyšel mluvit poradce ministra zdravotnictví pana Vepřeka, který si liboval, jak se rapidně zmenšil počet pacientů na pohotovosti. To je skvělé, možná by mohl doporučit, aby se dveře pohotovosti úplně uzamknuly, pak by se počet pacientů snížil ještě výrazněji a také by se ušetřilo.

Tím se dostávám i k samotné osobě Pavla Vepřeka a k promýšlené změně, kterou jsem avizoval zpočátku. V médiích nebyl nijak silně reflektován jeho plán zavést nominální pojištění, přičemž zmiňované by bylo naprosto zásadní úpravou systému. Pojištění by se následně skládalo ze dvou částí, kdy jedna by se procentuálně strhávala dle příjmu klienta z platu a druhou by si pojišťovna určovala svévolně sama dle svojí potřeby a klient by jí platil osobně. Nominální částku by si platili všichni od dovršení plnoletosti, mimo nezaměstnaných, důchodce však nevyjímaje. Sám Vepřek říká, že efektem tohoto opatření by bylo mazání schodků pojišťoven platbami pojištěnců, což považuje za výhodu, protože ztráty nebude muset vykrývat stát.

Dokážete si představit, jak české zdravotní pojišťovny, které v loňském roce hospodařily s pětimiliardovou ztrátou, budou vybírat (i přes výhody konkurenčního boje) nějakou jimi určenou částku? Myslíte, že by je vybírání nominální části pojištění od klientů kultivovalo? Nemyslím si, problém je hlubší a systémový, změna formy placení ho nevyřeší, stejně jako ho nevyřešily zdravotní poplatky, které měly odstranit falešné pacienty. Po jejich zavedení vidím, že například hospodaření VZP, i přes minulé přebytky, stejně padá stále dolů.

Oproti tomu, a teď se kruhem vrátím na začátek, v Německu doslova přetékají pokladny zdravotních pojišťoven financemi, přebytek je ve výši 12 miliard eur, a přesto, nebo právě proto, tam ruší poplatky jako věc, která zdravotnictví nepomáhá. Oni to vědí, my ne. Je pravda, že v ČR poplatky vybírají lékaři a v Německu to bylo příjmem zdravotních pojišťoven, avšak zdánlivou funkcí poplatků u nás bylo, stejně jako u sousedů, omezovat zbytečné výdaje za služby pacientům a tyto výdaje plynou ze zdravotních pojišťoven. Což, jak se zdá dle výsledků hospodaření, pojišťovnám vnitřně nijak nepomohlo. Bez ohledu na zvýšení příjmu, peníze zdravotní pojišťovny zkrátka samy do sebe rozpouští a pak kamsi často neefektivně vypouští.

Nakonec, shrňme si ten protiklad, kdy v Německu je dost peněz ve zdravotnictví a netřeba tak omezovat péči, kdežto u nás se i přes opatření poplatků hospodaří se ztrátou a na ministerstvu se zabývají úvahami, jak vytáhnout další peníze, je jedno, jestli od pracujících, nebo od důchodců. Můžeme se jen ptát, čím to je? A když vidíme, co dnešní stojedničková koalice umí protlačit, trochu trnu při představě, že popsaný systém nominálního pojištění by prosadit mohla. V souvislosti s tím se ještě více obávám, že tento krok zdravotnictví nepomůže, ale naopak ho poškodí, včetně všech účastníků, nás, obyvatel České republiky.

Bc. Jiří Bejlovec, člen SPOZ Praha