Není totiž pravda, že byl ohrožen Karlův most ani ostatní majetek, jak bylo opakovaně uváděno jako prvá zpráva v médiích. Jde o úplně něco jiného. Hned další den se to potvrdilo, včerejší zpráva je vždy nezajímavá, protože je stará. Pokoušel jsem se okamžitě zjistit, co bylo příčinou, že pražské pracoviště katastrálního úřadu muselo zapsat do listu vlastnictví nařízení exekuce. Připomínám, že se zde objevuje jedna ze slabin našich zákonů. Katastrální úřad totiž musí zaznamenat rozhodnutí, učiněná jinde, třeba soudem či exekutorem. Kdyby každý takový výrok, pokud se týká nemovitosti, nabyl platnosti až po té, co katastrální pracoviště ve vkladovém řízení toto podání ověří, jako např. každou smlouvu, bylo by nejen možné předcházet vzniku duplicitního vlastnictví a záznamům nicotných exekucí, ale i zamezit výmazu spekulativně či jen virtuálně splacených dluhů či pohledávek.   
 
Prověřil jsem tedy ihned zdroje informací z dálkově přístupných veřejných registrů. Neuspěl jsem, ale jen proto, že ve veřejném seznamu exekucí, kde mají být všechna rozhodnutí uvedena, nebyla přiložena příslušná listina. Nikdo za to samozřejmě nemůže a potrestán nebude, u nás v kraji je to zvykem. Podíval jsem se tedy na webové stránky jednoho z exekučních úřadů a zjistil jsem, že na jediného soudního exekutora v onom úřadě připadá dalších 163 zaměstnanců. Z toho pět desítek terénních exekutorů a stejný počet pomahačů při vybírání dluhů. Třicet pomocnic pak eviduje to, co bylo zajištěno. K tomu pár ředitelů… Jaký to asi musí být výnosný záměr, když se na lidské bídě dobře uživí taková spousta lidí.

Samozřejmě, že na samém začátku je nesplacený úvěr či pokuta, zatížené od počátku poplatkem z prodlení. Ten roste geometrickou řadou, ročně se zdvojnásobí. To je sice nemravné, zvláště proto, že dluhy z opačné strany, tedy úroky z prodlení, jsou jen zlomkem z této částky, ale tak je nastavena legislativa. Po té však hejno čekatelů vyčkává, až tyto poplatky dosáhnou zajímavé výše, aby k nim příslušné tabulkové odměny za soudní výrok i exekuční řízení, závislé na výši dluhu, dosáhly alespoň desítky tisíc. Zkrátka tolik, aby se uživilo celé početné osazenstvo exekutorského úřadu. Je hanbou naší dnešní společnosti, že se někteří lidé nestydí obchodovat s lidskou bídou, nespokojím se s konstatováním, že máme to, co jsme si zvolili. Ve škole mne totiž učili a v životě jsem poznal, že nové hodnoty vznikají jedině prací. Nejsem určitě sám, kdo tuto zásadu uznává. Chci, aby i u nás doma tato pravda platila. Nemohu totiž přijmout tvrzení, že kde nic není, bere jen exekutor.

František Beneš, stínový ministr KSČM pro resort místního rozvoje