Podle sdělení ministra Jaromíra Drábka z poloviny loňského prosince se pro potřeby valorizace částek životního a existenčního minima od r. 2007 nezapočítává růst nákladů na bydlení, vodu, energie a paliva. Prý vzhledem k jejich velké diferenciaci! Takové odůvodnění sice postrádá jakoukoliv logiku, ale zato výstižně charakterizuje aroganci našich „místodržících“. Růst spotřebitelských cen domácností sice ČSÚ eviduje, ale pravda se nejspíš někomu nehodí. Nárůst je od r. 2006 totiž násobně vyšší, než index, použitý pro valorizaci životního minima. Musím ale konstatovat, že zaměstnanci MPSV mají skutečně velmi přesné údaje o tom, jak nákladný je život našich domácností, jejich užití však závisí na úrovni legislativy.
 
Pro rok 2012 byly valorizovány také normativy nákladů pro výpočet příspěvku na bydlení. Jestliže dlouhodobě souhlasím, že normativní náklady pro vlastní nebo družstevní bydlení vcelku odpovídají nákladům domácností, bydlících v přiměřeném bytě, pak také tvrdím, že rozdíl mezi normativy pro bydlení ve vlastním a v nájemním bytě, který dosahuje např. u bytů v Praze až 115 korun z metru čtverečního měsíčně, představuje státem tolerovaný zisk pronajímatele. Družstevníci a vlastníci bytů musí samozřejmě uhradit všechny náklady na správu a údržbu domu, stejně jako pronajímatelé u bytů nájemních. Družstevní domy a byty SVJ jsou přitom dozajista v dobrém stavu, to nelze nevidět. Ani spekulace s odpisy neobstojí, vždyť při dobré péči bude dům sloužit pro kvalitní bydlení i poté, co uplynula jeho odpisová doba, což se u drtivé většiny klasických činžovních domů stalo už dávno.
 
Přesto vidím možnost, jak účelně využít příspěvek na bydlení. Předně, každý, kdo má nárok, by o něj měl na úřadech práce požádat. Není to v žádném případě hanba občanů, nemusí se stydět. Velké mediální pozornosti se ale tento příspěvek nejspíš nedočká, renomovaná média přeci virtuálně chrání státní kasu. Přitom nárok na příspěvek má např. každý, kdo žije sám, pokud jeho měsíční příjmy nepřesáhnou 11 580 Kč, bydlí-li ve vlastním či družstevním bytě v Praze, a 20 190 korun, pokud v Praze bydlí v bytě nájemním. Pro vícečlenné domácnosti jsou pak limitní příjmy vyšší, dokonce až 49 340 Kč v pražském nájemním bytě. Pokud by obce a města udržely ve svém vlastnictví dostatek nájemních bytů, mají zde možnost využít příspěvku, ve kterém je zakalkulován zisk, pro jednotlivé domácnosti v různých domech.
 
Zatím však je příspěvek na bydlení hlavně jedním ze zdrojů příjmu spekulantů s lidskou bídou, podporuje vznik ghett a vyloučených regionů. Náprava škod bude dlouhodobá, ale je třeba začít. Pro potřeby domácností jsme proto připravili v odborném zázemí KSČM informaci, aby každý mohl posoudit, zda má na příspěvek nárok a může o něj požádat. Na webech jsou sice k dispozici různé kalkulačky, ale mnoho domácností, zvláště starších občanů, neumí tento informační zdroj využívat.
 
František Beneš, stínový ministr KSČM pro resort místního rozvoje