Inu, milí přátelé, všechno zůstane při starém, další pololetí bude stejné či o něco horší než to uplynulé. Možná však budeme překvapeni a ministr školství nově přispěchá s taxativní definicí svačiny či školních přezůvek.

Kantoři a profesoři budou každopádně i nadále na pochybách, podle čeho a jak mají učit. Ředitelé škol i nadále nebudou příliš tušit, co vlastně smějí a zda nebudou zcela nově vyhlašovat velkou a malou přestávku. Žáci základních škol budou možná testováni kvůli tomu, aby z nich nebyli „retardovaní bakaláři“ (nebo taky ne, nikdo neví). Maturanti nebudou zase o tolik jistější, jak bude vlastně zkouška dospělosti vypadat.

Akademická obec bude na pochybách, zda univerzity řídí ještě pořád akademické senáty a volení představitelé, nebo nikým nevolené školské rady. Aby to snad studenty nezatěžovalo zbytečně, měli by si začít rychle střádat na školné.

Platy pedagogů budou při započtení inflace a Kalouskových „reforem“ plus mínus stejné, školníci či uklízečky uvidí na své výplatní pásce o něco méně. A spláčeme nad tím, že některé projekty podporované evropským společenstvím se díky neschopnosti a personálním vichřicím na ministerstvu jednoduše nebudou realizovat. I když vzdělávací inzertní kampaň za několik set miliónů je další nesmysl a možná i něco horšího.

Všichni budeme i nadále sledovat vzrušující příběh jménem Dobešovo bloudění, v němž dokáže být zvratem jeden společenský oběd, který hlavního hrdinu vyzdvihne ze dna propasti opět na výsluní. A to prosím tento hrdina na zmíněném obědě ani nebyl.

Máme proto záruku, že se podněty a nápady z ministerstva budou objevovat a mizet jako apoštolové na orloji, a to, co bylo jeden den předmětem celostátní veřejné diskuse, upadne druhý den do vod zapomnění.

Nic se nezmění na tvrzení, které budeme donekonečna opakovat, jak v 21. století obstojí ve světě globální ekonomiky pouze vzdělanostní společnost, a kolegové politici (zvláště ti z pravé strany spektra) budou tvrdit muziku a vysvětlovat, že je vzdělání jejich prioritou.

A dost možná, že nás „překvapí“ nějaký ten mezinárodní průzkum, podle kterého jsme se v určitém vzdělanostním ukazateli zase zhoršili nejvíce ze všech srovnatelných zemí.

Zkrátka, všechno při starém. Hezký zbytek školního roku 2011/2012.

PS: A co budu dělat já? Nebudu propadat depresím, kam české školství ministr Dobeš vleče. Ráda bych začala s kolegy pracovat na věcném záměru nového zákona o vzdělávání. Budu intenzivně hovořit s pedagogy, psát blogy nebo odborné články a budu doufat, že nezůstane vše při starém.