Nový způsob daňové správy je sám o sobě složitý problém, vyvolávající celou řadu rizik. Současně se tento návrh zákona měl stát „nosičem“ podstatné části vládní daňové reformy, která měla být vrcholem snažení české pravice v této oblasti od r. 1993.

Od září se sněmovna trápila nad tímto zákonem, bohužel způsobem, který neodpovídal jeho významu. Daňová „kalouskiáda“ se zvrhla v nepřehledné podávání návrhů, při kterém se ani nedodržovaly lhůty na projednání, mnozí poslanci nakonec ani nevěděli, o čem pořádně hlasují. V některých chvílích to připomínalo známý román Louise Pergauda „Knoflíková válka“, ve kterém si dvě party kluků navzájem odřezávají knoflíky a tkaničky jako válečné trofeje.

Kromě zřízení jednotného inkasního místa zákon mění řadu dalších důležitých zákonů, ekonomických i sociálních. Sazba daně z příjmu fyzických osob ve výši 19 % v návaznosti na zrušení konceptu tzv. „superhrubé mzdy“ znamená, že průměrné efektivní zdanění práce se tímto krokem nezmění. Mění se ale nastavení této daně, včetně odvodů do veřejného pojištění. Odvod z úhrnu mezd je zastropován na čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy (z celkového počtu zaměstnanců). Snížení sazby zdravotního pojistného u zaměstnavatele a přesun jeho platby na zaměstnance bez tlaku na zvýšení hrubých mezd znamená, že se jim sníží čistý příjem. U zdaňování příjmů právnických osob došlo k osvobození dividendových příjmů a dalších podílů na zisku. Dále jsou tu změny lineární sazby majetkových daní. Jedna sazba na velké i malé majetky je ovšem v rozporu s progresí prosazovanou KSČM.

Tahanice proběhla zejména kolem výčtu daňových výjimek a zdanění hazardu. Verze, která nakonec prošla sněmovnou, zachovala úlevy na stravenky a zároveň kupodivu na můj návrh současně ponechala tzv. zaměstnanecký paušál. Tím se alespoň částečně eliminují dopady na nižší příjmové kategorie. Pro tuto věc byli nakonec i někteří poslanci za Věci veřejné.

Různé tlaky nakonec vedly k tomu, že konečná sněmovní verze tohoto zákona připomínala daňový Kocourkov. Nesplnila ani představy pravicových „reformátorů“, ani nepomohla veřejným financím (přinese dokonce výpadek příjmů). Nezvýší ani hospodářský růst, OSVČ jsou necháni na holičkách. KSČM ve sněmovně hlasovala nakonec proti tomuto zákonu jako celku.

Ministr Kalousek byl nespokojený s tím, v jakém tvaru opustil návrh daňové reformy poslaneckou sněmovnu, a začal jednat se Senátem o korekci návrhu. Přesvědčil senátory, aby do zákona v podstatě vrátili původní návrh vlády ve věci zdanění hazardu. Ten byl založen na plošném odvodu 20 % místo diferenciace této částky a jejího rozdělení na třetiny mezi MŠMT (účelově vázané pro sport), obce a neziskovou sféru (včetně záchranného integrovaného systému). Senátní verze současně v oné loterijní části zákona zahrnuje další chybu. Umožňuje totiž u nejtvrdšího typu hazardu, videoloterijních terminálů, optimalizovat“ odvodovou povinnost, a tedy v podstatě provádět legální daňové úniky.

Zásadnější návrhy na změnu asociální daňové reformy byly odmítnuty s tím, že by je musela sněmovna odhlasovat. Stranou zůstal fakt, že pochybení sněmovny týkající se licenčních poplatků napravuje pozměňovací návrh, načtený do zákona o místních poplatcích, tedy do systému funkčního a snadno kontrolovatelného. Jeho schválením by byly zpoplatněny všechny výherní přístroje, včetně všech typů interaktivních videoloterijních terminálů. V kombinaci se sněmovní verzí zákona by to obcím dokonce garantovalo vyšší výnos než v senátní verzi..

Jako protiváhu toho, že Senát vlastně hlasoval pro pravicovou daňovou reformu, navrhl ministr Kalousek Senátu změnu účinnosti tohoto zákona až od 1. ledna 2015, tedy do povolebního období. To by levici zdánlivě umožnilo tuto reformu v případě volebního vítězství zastavit. Podivný obchod, zvláště když si uvědomíme, že asi od týden dříve řekl ministr Kalousek se suverenitou jemu vlastní, že v poslanecké sněmovně tento termín stejně pohodlně kdykoliv přehlasuje. Zřejmě spolu s návrhem na odbourání pravicí kritizovaných zaměstnaneckých paušálů.

V podstatě ministr Kalousek vmanipuloval parlament do situace, aby pod záminku optimalizace zdanění hazardu kývl na pravicovou reformu za úpravu zdanění hazardu na jeho vlastní variantu, která, jak říkají i někteří nezávislí experti, bude v praxi jen obtížně aplikovatelná a plná problémů. Neziskový sektor a sport bude určitě krácen na zdrojích. Za této situace nemohl klub KSČM podpořit ani senátní verzi zákona. 

ČSSD se nakonec tváří tvář tomuto problému rozhodla pro šalamounské řešení. Nezúčastnila se hlasování o vládní reformě, ale tím, že snížila kvórum, umožnila její přijetí. Nyní uvidíme, s jakou novelou zákona o tzv. JIM přijde ministr Kalousek na jaře příštího roku. Snad by bylo minimálně možné uhájit alespoň zaměstnanecké paušály s pomocí ČSSD a některých poslanců za Věci veřejné ještě v tomto volebním období.

Jiří DOLEJŠ, poslanec PČR za KSČM