Pod ministerstvo financí přitom spadá nejen daňová správa, ale také celní správa a Finanční analytický útvar ministerstva financí (FAÚ). Data, které jsou za tyto instituce uváděna, mají doložit míru jejich společné aktivity v oblasti daňových úniků. Kalousek se snaží prokázat, že propad daní souvisí jen s propadem ekonomiky, nikoliv s účinnosti berní.

MF ČR uvádí, že v letošním roce jeho podřízení odhalili několik rozsáhlých daňových podvodů ve výši minimálně 3,5 mld. Kč. Za prvních 10 měsíců roku 2011 bylo doměřeno 2,6 mld. Kč a podáno 13 trestních oznámení. Při společných akcích daňové a celní správy na hraničních přechodech s Rakouskem a Německem bylo získáno do státního rozpočtu 168 miliónů Kč. Na základě monitoringu operací podezřelých z praní špinavých peněz bylo podáno celkem 41 trestních oznámení s podezřením ze spáchání daňové trestné činnosti a zajištěná částka dosáhla téměř půl miliardy korun.

Otázkou je, zda uvedené údaje znamenají podstatný posun v boji s daňovými úniky. Daňové nedoplatky dosahují částky kolem 100 miliard korun. A stínová ekonomika, která je mimo zdanění, činí minimálně půl bilionů korun. Pokud výkon tzv. stínové ekonomiky dosahuje podle pesimističtějších odhadů až na 25 % HDP, šlo by o cca 700 mld. Kč. To by znamenalo, že efekt zmiňovaných akcí se pohybuje kolem 1-2 % z celkového objemu nevybraných daní. Kalousek se tak touto intenzitou boje proti únikům chlubí drobnými.

Většina doměřených daní pak směřuje k různým s. r. o., od kterých se nakonec zdaleka nevybere ani to, co jim bylo vyměřeno. Zato  multimiliardové transnacionální korporace zůstávají bez povšimnutí. Prostě se měří různým metrem. Zcela symptomatický je v této souvislosti případ, kdy ministr Kalousek odpustil svému stranickému a vládnímu kolegovi ministrovi Schwarzenbergovi 30 mil. Kč, které měl vrátit z nesprávně použité dotace na rybníky. Vyhýbat se daním je v dnešní společnosti bohužel normální.

Ministr Kalousek se snaží posílit svůj resort, a tedy i složky, které se věnují berním. Buduje přitom striktní hierarchii v čele s generálním ředitelstvím. Slibuje, že s tím přijdou zlé časy pro neplatiče daní. Skutečný výsledek je ale ovlivněn stavem daňové legislativy a ohledy na silné ekonomické subjekty. Vláda sama přitom přiznává, že ročně zmizí z veřejných rozpočtů zbytečně .minimálně 40 miliard, ale nejspíš až 180 miliard korun.

Zvyšují se proto především nepřímé daně (spotřební daň a daň z přidané hodnoty), které se snadno vybírají. Ale i to už často nevede k růstu inkasa, protože lidé si raději nakoupí v zahraničí nebo pašované zboží a vzhledem k růstu cen jsou už mnozí nuceni omezovat spotřebu. Vyšší daně od korporací zůstávají tabu. A ministr Kalousek při své silvestrovské sebechvále opomněl, že chce připravit státní rozpočet o srážkovou daň z dividend a z podílů na zisku, což .je cca 20 miliard!

Jestliže Ministerstvo financí ČR považuje za velmi významný počin odhalení podvodu při prodeji fotovoltaických panelů, kde byla doměřena daňová povinnost v řádu stovek miliónů korun, tak v porovnání s miliardovými ztrátami, které způsobila nepovedená daňová úleva na tento druh energie v roce 2010, to zní jako špatný žert. 

To, že se v ČR vybírá stále méně daní, není dáno jen vnějšími vlivy, jako je ekonomická recese v zahraničí. Je to důsledek záměrné politiky ulevovat těm nejbohatším, naprosto zvrácené představy.o tom, co je to svobodný trh. Lidé si ale snad dokáží spočítat, že pan ministr si jen vymýšlí mediální „ptákoviny“, aby zakryl skutečné výsledky své práce. Stačí připomenout nedořešenou kauzu MUS a nechvalně známých 12 mld. ve Švýcarsku. Nebo neschopnost čerpat peníze z fondů EU. Všem, kteří poctivě pracují na úseku daňové správy, je třeba poděkovat. To však neplatí o výkonech současné vlády - především její „zásluhou“ ní se žádný průlom v oblasti postihu daňových úniků nekoná.

Jiří DOLEJŠ, poslanec PČR za KSČM