Mrtvý les. Padlé stromy. Bezútěšná hnědá poušť. Ne, to není výsledek šíleného masakru motorovou pilou. To je naopak důsledkem těch nejlepších úmyslů ochranářů. Tak dlouho jsme chránili stromy před člověkem, až nám kůrovec sežral celý les. Je to v pořádku, nebo není? To záleží na tom, co je naším cílem. Zda chceme chránit přírodu za každou cenu. Nebo zda ji chráníme pro člověka.

Když jsem viděl tu spoušť, kterou natropil kůrovec na Šumavě, přirozený instinkt mi říkal, že takhle to vypadat nemá. Přesto chci dát prostor i druhému názoru. Názoru, který stručně řečeno říká toto: Les v prvních zónách musíme ponechat zcela jeho osudu, aby zůstal původní. K tomu patří i riziko jeho zničení kůrovcem. Po čase si však příroda sama pomůže a místo zničených stromů vyroste za několik desítek let nový prales.

Ať to řeknou na rovinu Mohou mít ti, kteří zastávají tento druhý názor, pravdu? Ano - za jistých podmínek. A je vcelku zbytečné vést o tom dlouhé polemiky, skládat hromady argumentů a vršit hromady odpovědí. Tedy alespoň do té doby, než si ujasníme, o co nám skutečně jde. Protože to, co je důležité, nejsou odpovědi, ale otázky. Odpovědi přece vždy závisejí na tom, jak se ptáme. Říká se, že jak se do lesa volá...

Zásadní otázka zde zní: chráníme šumavské lesy pro člověka, nebo pro kůrovce? To vůbec není vtip. Dokážu si představit, že někdo dává přednost tomu, aby brouk dostal, co potřebuje, a les se ke své původní podobě vrátil za nějakých padesát a více let. A že v tom vidí přirozený přírodní koloběh. Pak to ovšem také musí občanům říci na rovinu: Vážené dámy, vážení pánové, první zóny národního parku tu nejsou od toho, aby lidé mohli užívat hezké krajiny, aby původní prales produkoval kyslík a zachycoval oxid uhličitý. Jsou tu proto, aby příroda byla taková, jaká byla před příchodem člověka. V tomto našem plánu se s vámi, občané, nepočítá. Zato se počítá s kůrovcem.