Otázka pro poslance Miroslava Grebeníčka: Jaký byl důvod vaší neúčasti na pietním aktu ve sněmovně k úmrtí Václava Havla. Jeden z deníků vás v té souvislosti kádroval jako zosobnění údajného stalinistického křídla v KSČM.

Smrt člověka je vždycky smutná. Zejména pro jeho nejbližší a ty, kdo se s ním blíže poznali, nebo si k němu našli silnější vztah. Pak je  tu, pokud to rodina připustí nebo si to dokonce  vyžádá,  ještě i protokol, který umožňuje formalizovanou účast i formální pietu. Z těch pro rodinu a lidi blízké nejsmutnějších okamžiků by se ale ani v tomto případě  nikdy nemělo stát pouhé politické divadlo nebo obchodní a dokonce kariérní záležitost, kdy se účast či neúčast bude vynucovat nebo známkovat. Není to v takových okamžicích slušné, a to tím spíše, když se to bodování a vyhodnocování „povinné“ účasti spojí s trapným nálepkováním.

V jistém deníku, mám-li odpovědět na druhou část otázky, jsem si za léta v politice zvykl na leccos včetně okopávání kotníků. Podle Práva už jsem byl konzervativec, podruhé moderně levicový a teď zas vytahují účelovou nálepku stalinisty. Vždycky to měli „srovnané“. Chci ale být  poctivý ke spoluobčanům a předejít dalším spekulacím. S Václavem Havlem  jsem měl možnost několikrát jednat. V té souvislosti chci připomenout jedno. Kdyby na místě prezidenta Havla byl člověk schopný demokratické diskuse a nadstranického přístupu, ochotný plně respektovat a hájit Ústavu a Listinu základních práv a svobod, mohly být škody napáchané autoritářskými vládami přece jen menší. Vždyť právě letitá nemožnost dialogu, cenzura politických hlasů opozice a nezávislých odborníků je jednou z příčin hluboké politické, ekonomické, sociální a morální krize české společnosti těchto dnů.

Ano, právě Václav Havel se nemalou měrou zasloužil o to, že na české politické scéně zdomácněl jev nazývaný jako politický rasismus. Ne, nikdy jsem nežádal po Václavu Havlovi ani po jeho nástupci, aby miloval všechny skupiny občanů. Jenom jsem požadoval, aby dodržoval Ústavu a plnil prezidentský slib, aby občany a jejich zástupce nedělil podle svých osobních sympatií na hodné a nehodné, na vyvolené a zavrhované. Chtěl jsem, aby byl skutečně prezidentem všech občanů jak to stanoví zákon.

Ne, historické proměnlivosti není ušetřen nikdo z nás. Proto nacházíme v jednotlivých etapách našeho vývoje nesčetné případy vzájemných konfliktů lidí, jimž svědomí velelo jednat zcela protichůdně.