Tehdejší Topolánkova vláda totiž zvolila namísto otevřeného tendru model výměnného obchodu. Za jediný stroj CASA vyměnila pět letounů L-159. Další tři letouny CASA pak koupila za částku, která značně převyšuje cenu, za kterou tyto stroje pořídily jiné státy.

Nová letadla jsou od počátku sužována problémy. Dodavatel i výrobce slibovali brzkou nápravu. Ministerstvo obrany několikrát prodloužilo termín pro odstranění závad a jako konečné datum stanovilo 31. květen 2012, tedy téměř rok po dodání letounů a uhrazení kupní ceny.

Naše letectvo tak stále nemá k dispozici střední transportní letouny a nemůže plnit závazky, které na sebe vzalo v rámci NATO.

Vrácení jednoho letounu L-159 v této věci nic neřeší a fakt, že je firma EADS k takovémuto kroku ochotna přistoupit, dokazuje jen nesmyslnost celé konstrukce výměnného obchodu. Pět letadel L-159 s výrobní cenou přes miliardu korun bylo vyměněno za dopravní letadlo v ceně třetinové. Říkalo se, že EADS uplatní získané letouny v letectvu některé třetí země a podpoří tím prodej nadbytečných L-159 naší armády. K tomu nedošlo a EADS se vrácením jednoho z nich pouze zbaví nákladů na jeho uskladnění.

V celé kauze bych ze strany ministerstva očekával kroky, které povedou k vypovězení smlouvy a vypsání nového tendru nebo alespoň zajistí naší armádě přepravní kapacitu, například formou pronájmu jiných dopravních letounů na účet dodavatele strojů CASA. Na tuto cestu však ministerstvo bohužel rezignovalo.