Macháček se zaklíná věhlasnými emerickými nobelisty, že dále zadlužit, Sedláček volá, že dost bylo dluhů, a dále se s dluhem ke stimulaci růstu dá sotva počítat. Co k tomu říct? Mám rád oba své čecháčky Macháčka i Sedláčka, tak hlavně abych neurazil, že...

Po pravdě řečeno jsem v tuto chvíli k nějaké vědomé politice zadlužení docela skeptický. Topolánek s Nečasem zpívali o boji s dluhy budovatelské písně. Po jejich působení máme ale na krku největší dluh v historii, utracené rezervy a gigantický skrytý dluh v podobě otrhaných silnic a mizerných škol. Ano, byla tu krize, ale Kalouskovy vlády vedly především pasivní politiku, která surově akcelerovala dluh, zatímco gigantické možnosti sání zdrojů z evropských fondů zůstaly nevyužity… Nezaměstnanost rostla, ale české monopoly shrabovaly vysoké zisky.

Jistě, Američané mohou zvažovat možnost dalšího zadlužení. Jejich věřitel nemá z největšího trhu světa kam utéct, nemůže vyměnit americký dluh za jiný. Japoncům prochází dluh na úrovni 200 % HDP a Američanům nevadí 100 %. Za války měli, tuším, 123 a nepochybně, měřeno japonskou zkušeností, mají ještě prostor.

Zemička naší velikosti, o které si analytici moc nejsou jisti, na kterém kontinentu leží, má možnosti omezenější. Folklórní měna je exotickým květem, který při náznaku potíží rychle zvadne. Baltské státy, které měly minimální zadlužení, trefila krize mezi prvními. Nenechme se mýlit tím, že nyní nás leckdo uvádí mezi příkladnými vzory. To byly baltské státy taky. Potíže měly svého času i Bulharsko a Rumunsko, které měly jedny z nejmenších veřejných dluhů.

Země s eurem ještě mohou počítat s určitou solidaritou a mají větší úvěrovou kapacitu. Potíže maličkého Slovinska mohou poškodit Němce. Diskuse nad eurem je ale zbytečná, protože do tohoto spolku nás stejně sedm let nevezmou. Potud jsou dnešní debaty o referendu na toto téma směšné.

Maďary a Čechy tak čeká v případě finančních potíží dost surové jednání s Mezinárodním měnovým fondem. To je jednání, kde země ztrácí suverenitu přes noc a totálně. Bez referenda a hrdých národoveckých proslovů. Vláda pak škrtá, nač by si nedovolila dřív pomyslet a úředníci Trhu diktují, jak by si to nedovolil diktátor.

Smyčka se stahuje. Zadlužení na úrovni 28 % HDP z let 2002-6 se na konci tohoto roku promění v 43 %. Číslo to nebude konečné, protože ani pravicová vláda zatím nepočítá se zastavením zadlužování a růstem skrytého dluhu. Růst nebude větší než deficit. Na konci volebního období může dluh atakovat padesátiprocentní hranici.

Krize může přejít do ostřejší fáze. Potom ovšem i ta sebelepší předsevzetí zplihnou.