V bouřlivé a ve velmi rychle ukončené jednání se proměnilo počátkem týdne setkání ministra školství Josefa Dobeše (VV) se zástupci akademických senátů vysokých škol. Jen proto, že si akademici „dovolují“ nesouhlasit s návrhy reforem vysokých škol a na svém názoru trvají. Přitom jde o záležitosti zcela zásadní. Jednak se má dost zásadními způsobem, zasahujícím i do akademických svobod, upravit fungování univerzit a zavést školné a vedle toho zavést spoření a půjčky na vzdělání. Proti oběma těmto návrhům se postavila Česká konference rektorů, Rada vysokých škol i odbory, své jednoznačně odmítavé stanovisko vyjádřila i KSČM a další poltické strany.
 
MŠMT tvrdí, že školné umožní studovat i dětem ze sociálně slabších rodin. Samozřejmě se systémem garantovaných půjček… S takovým názorem nelze souhlasit. Je naprosto nezpochybnitelné, že zavedení školného jednoznačně zatíží studenty a jejich rodiny novým finančním břemenem a znevýhodní všechny talentované mladé lidi z méně majetných rodin. Stát tak rezignuje na zajištění práva lidí na rovný přístup ke vzdělání. Jediný, kdo na tomto systému vydělá, budou zase jen peněžní ústavy. Školné poslouží k vyvolání poptávky po dalších bankovních půjčkách. A za naprosto „dokonalý“ považuji návrh, že by po dobu studia platil úroky ze studentské půjčky stát. Stát tak bude převádět peníze vybrané na daních do soukromých institucí, aniž by tyto musely vytvořit jakoukoliv hodnotu. Geniální. A je otázkou, kolik prostředků vůbec státu, potažmo vysokým školám, ze školného po zaplacení těchto úroků zůstane.
 
Ve Velké Británii zavedli školné již před 12 lety. Nejenže se nezlepšila úroveň škol, ale navíc se za těch 12 let školné několikanásobně zvýšilo. Mnohem užitečnější, než po něm přejmenovávat letiště, ulice či náměstí, by bylo připomenout výroky Václav Havla, že by se vzdělání mělo stát prioritou všech polistopadových vlád. To se ovšem současné vládě nehodí. Asi mu raději postaví pomník. Možná by se ale měli současní zastánci zavádění poplatků téměř za cokoliv zamyslet nad tím, zda by sami neměli iniciativně zaplatit státu zpětně to, co „dostali“ zadarmo, když to pro jiné chtějí zpoplatnit. Tedy i své vlastní studium na vysoké škole.  
 
Předložený návrh je prostě do té míry vadný a tak výrazně zasahuje do práv občanů, že dává plné právo nejen akademikům a studentům, ale celé široké veřejnosti nenechat si to jen tak líbit. Mají právo se nejen ozvat, ale využít k tomu i demonstrace a stávky. A na tom nezmění nic ani výpady na adresu akademiků od pana prezidenta Klause, podle něhož jde o falešnou hru na akademickou svobodu. Už jen samotný fakt, že od nejvyšších ústavních činitelů zaznívají podobná slova, svědčí o tom, že to s demokracií v ČR vůbec, ale vůbec není v pořádku. Tito politici by si měli konečně uvědomit, že oni sami nejsou stát. Ten tvoří občané a jejich většinový názor se od eskapád současné vlády liší stále více.

Gabriela HUBÁČKOVÁ, poslankyně PČR za KSČM