Pod vidinou zájezdu, oběda zadarmo a slibů, které nikdy nechtějí dodržet, sváží důchodce a často i tělesně postižené a nemocné do různých hospod a tělocvičen, aby je před zraky a za mlčení státu drze a sprostě podvedla. Jinak se to nedá nazvat.

Psychický teror, manipulace – tisíckrát to už bylo popsáno. Příběhy lidí topících se v slzách, kteří platí neuvěřitelné peníze za aušusové zboží, a nevidí úniku, najdete na všech televizních kanálech. Jsou okradení a bezbranní, vydaní napospas exekutorům, různým firmám, od kterých si půjčili, aniž to tuší, a vymahačským firmám, které nemají nic společného dokonce ani s exekutory – a podle toho se také chovají. Jako gauneři. A stát? Stát nečinně přihlíží.

Zakročí, tak jako v případě otrav alkoholem, až tehdy, když nám důchodci začnou věšet na půdách svých starých domků, o které hrozí, že v exekuci přijdou? Musí být skutečně mrtví, aby stát konal to, co má? Možná mu ty hrnce, deky, mixéry a podobné krámy, které se prodávají za desetinásobky své skutečné ceny, nestojí za to – a spoléhá, že neviditelná ruka trhu přinutí důchodce předražené věci nekupovat. Jenže ono to je o něčem jiném.

Naši důchodci nejsou hloupí, a nikdy by předražené věci nekupovali – nemají na ně, protože v zmrazování penzí je stát naopak aktivní velmi. Na daný „zájezd“ jedou právě proto, že jsou chudí, že mají slíbené něco zadarmo, a pak buď uvěří, že nabídka firmy je skutečně výhodná (protože to do nich tato mafie hustí několik hodin, a oni už chtějí jet domů), nebo sice neuvěří, ale jsou podrobeni takovému tlaku, šikaně a vyhrožování, že ty smlouvy nakonec podepíšou a „koupí“.

Protože se prostě těch lidí bojí. A až doma zjistí, že koupili předražené zboží, nebo jiné zboží, nebo dokonce, a to jsou ty nejhorší případy, že nejen koupili to, co nepotřebují, navíc neskutečně draho, ale že si současně na vysoký úrok na to půjčili od jiné firmy peníze. A z toho tyto nešťastníky dostat je někdy až nemožné. Ta mafie tu totiž řádí už dvě desítky let - stejně jako ta lihová. Je stále chytřejší, nápaditější, drzejší, má stále kvalitnější smlouvy. A moc dobře ví, že ten, kdo podepisuje, neví ani co podepisuje, je proto snadnou obětí - a slovo oběť trestného činu už je ve chvíli podpisu podobných smluv na místě. A stát - přihlíží.

Je přitom na místě konečně něco dělat – Policie musí tyto akce monitorovat stejně jako stáčírny alkoholu, do prostor "zájezdů" musí vpadat její komanda jako nedávno do České televize (narozdíl od televize by to tady bylo více než na místě), oznámené případy se musí začít vyšetřovat jako podvody, vydírání a další trestné činy, a ty prodejce v drahých oblecích a ještě dražších autech zavírat za tyto trestné činy zavírat. Než bude pozdě, a televize nebudou přinášet příběhy, ale nekrology.