Zrušení nechvalně proslulé karlovarské losovačky a všech dalších, o které by se někdo pokusil. Zavedení povinně uveřejňovaných informací a dokumentů po celou “životní dráhu” veřejné zakázky, včetně všech dodatků změn. Informace o členech hodnotící komise a konečné ceně, ale i pokračování v praxi tzv. black listů, evidujících všechny firmy, které porušily kvalifikační podmínky a tak jim je na danou lhůtu zablokována možnost účastnit se výběrových řízení. Snížení limitů pro povinné vyhlášení veřejné soutěže u zakázek malého rozsahu na hranici 1 miliónu Kč pro dodávky a služby a tří miliónů korun na stavební práce.

Zavedení panelů expertů. Zavedení povinnosti zadavatele odůvodnit použití kvalifikačních a hodnotících kritérií a naopak “demýtizace” často požadovaných nesmyslných certifikací a certifikátů pro certifikáty. Právo odstoupit od smlouvy, v momentě kdy dodavatel v nabídce uvede nepravdivě informace. Prodlužení lhůt pro podávání významných veřejných zakázek. A zejména informační povinnost o vlastnické struktuře: Má-li dodavatel formu akciové společnosti, musí uvést seznam vlastníků akcií k datu podání nabídky, jejichž souhrnná hodnota přesahuje 10 procent základního kapitálu. Je toho na pochvalu málo?

Autor článku Petr Holub místo pochvaly tvrdí, že firmám a politikům, kteří zneužívali dosavadní neprůhlednou praxi, prý novela neuškodí. To samozřejmě není pravda. Zákon o veřejných zakázkách je součástí celého komplexu zákonů upravujících nakládání s veřejnými prostředky. Do tohoto systému patří například zákon o střetu zájmu, zákon o praní špinavých peněz, zákon o obchodních společnostech a další. Tyto zákony společně vytvářejí ochrannou hráz nejen před rozkrádáním peněz ve veřejných zakázkách, ale i v dotacích a při čerpání evropských fondů.

Autor článku tvrdí, že snižovat počet uchazečů losováním není zakázáno ministerstvům obrany a vnitra. Ministerstva v rámci soutěžení veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti losovat samozřejmě nebudou, byla jim pouze ponechána možnost snižovat počet uchazečů na základě kvalifikace. Evropská směrnice totiž nedovoluje soutěžit tento typ veřejných zakázek v otevřeném řízení, naopak trvá na výběru dodavatelů, kteří jsou schopni opravdu realizovat zakázku, před tím, než je zadavatel vyzve k podání nabídky. Losování zájemců s naší transparentní novelou naprosto zmizí.

A co tvrzení pana Holuba, že silová ministerstva nebudou rušit veřejné soutěže s jedním účastníkem? Zákon i nadále upravuje výjimky, u kterých zadavatel nemusí postupovat podle Zákona o veřejných zakázkách při výběru dodavatele. Možnost nákupu za cenu podstatně nižší než je cena obvyklá na trhu a přitom je nabídka nabízena po velmi krátkou dobu, je obecným pravidlem platným pro všechny zadavatele, nejen pro silová ministerstva a sektorové zadavatele.

Okolnosti nákupu a jeho výhodnost je však potřeba posuzovat nejen podle Zákona o veřejných zakázkách, ale zejména podle Zákona o finanční kontrole, který stanoví povinnost nakládat hospodárně, účelně a efektivně se svěřeným majetkem.

ČEZ, E.ON i Trangas mohou podle pana Holuba nadále bez soutěže svěřovat distribuci svým dcerám. Jestliže má být cena elektrické energie a plynu regulována, pak mají být stanovena dostatečná pravidla k její regulaci. Nutit však společnosti, kterým ze směrnice vyplývají práva v rámci koncernu nesoutěžit, aby vyhlašovaly soutěže na specializované práce, pro které si samy zřídily společnosti v rámci koncernu, není účelné ani hospodárné.

Autor článku chybuje i v tak základním faktu, jako je autorství zákona. Samozřejmě jej nepsal pouze ministr Jankovský. Na jeho podobě se podílela Expertní komise, ve které své zástupce mělo ministerstvo financí, ministerstvo vnitra, ministerstvo průmyslu a obchodu, Věci veřejné, ODS, TOP09, ČSSD, Národní ekonomická rada vláda (NERV), Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), Platforma pro transparentní VZ, Asociace pro veřejné zakázky (AVZ), Transparency International, Weinhold Legal, Oživení o. s., Americká obchodní komora a další.

Klíčovou chybou zákona je prý podle Nadačního fondu proti korupci a spřízněných sdružení fakt, že se nepokouší vítěze veřejných soutěží donutit, aby deklarovaly své majitele. Nový zákon však jasně stanovuje informační povinnost o vlastnické struktuře. Znovu opakuji: Má-li dodavatel formu akciové společnosti, musí uvést seznam vlastníků akcií k datu podání nabídky, jejichž souhrnná hodnota přesahuje 10 procent základního kapitálu. Proč deset procent? Jsou firmy, které spoluvlastní tisíce drobných akcionářů, kteří mají dennodenní možnost nakupovat a prodávat akcie firmy. Jejich seznamy by byly nekonečné.

Na pomoc si autor článku bere i právničku a bývalou političku Hanu Marvanovou, která říká: „Anonymní akcie by se měly zrušit jako součást boje proti praní špinavých peněz. Ale jenom zákon o veřejných zakázkách může podmínit zisk veřejných peněz tím, že firma dobrovolně rozkryje svou strukturu.“ Paní Marvanová však velmi dobře ví, že MMR dlouhodobě vysvětluje, že takovéto opatření se musí týkat jakéhokoli smluvního vztahu mezi veřejným orgánem a dodavatelem (pronájmy, čerpání dotací, veřejné zakázky). Proto ministerstvo podporuje obecné právní řešení právě ve vztahu k dotacím, nájmům apod.

Cílem Zákona o veřejných zakázkách je vybrat nejvýhodnější nabídku. Zajistit hospodárnost a účelnost nebo zamezit střetu zajmu či praní špinavých peněz je cílem jiných zákonů.

A teď to nejvýznamnější. Zatímco představitelé různých stran o zrušení anonymních akcií jen mluvili a nikdy nic skutečně neprosadili, Věcem veřejným se podařilo přesvědčit v rámci vyjednávání koaličního dodatku zástupce ODS a TOP 09 aby konečně se zrušením anonymních akcii souhlasili. V současnosti se již připravuje zákon, jehož výsledkem bude, že nikdo nebude moci utajit vlastnickou strukturu své firmy ať soutěží o veřejné peníze nebo ne. Je totiž třeba také vyšetřit, na čem řada firem s anonymním vlastnictvím v minulosti zbohatla. Nakolik byli majitelé spjati s čelnými zástupci politických stran a podobně.

Anonymní akcie tak budou zásluhou Věcí veřejných konečně zrušeny. Mimochodem když nahlédnu do veřejně přístupných zdrojů, zjistím, že pan Janeček je majitelem offshore společností právě s anonymními akciemi. Je potom otázkou, kdo proti korupci bojuje činy a kdo pouze slovně.