Když si tak připomínám sliby, které nám dávaly pravicové strany a svého času dokonce ODS, o kolik přidají právě důchodcům, pak si jen mohu říci: Kde ty loňské sliby jsou?
 
Při tom, aby snad ti s nejvyššími důchody nebyli nějak postiženi, dostávají procentuálně opět mnohem víc než ti, co žijí z důchodového podprůměru. Schválená částka na jednoho důchodce bude sice zachována, ale ti mající větší důchody dostanou z ní mnohem více. Tedy nad onou průměrnou částkou připadající na jednoho člověka. Snad je to proto, že jejich žaludky - opakuji, co mi řekl jeden známý - jsou jiné, než nás ostatních. Stát nemá víc peněz, mohli jsme se dozvědět, nemůže tedy postupovat jinak. Když však počátkem devadesátých let bylo potřeba peníze pro rozpočet, vláda neváhala převést přebytek z vybraného a nespotřebovaného důchodového pojištění právě sem.
 
Když poté nám najednou chyběly prostředky do rozpočtu a nebylo možné je brát z šuplíku »důchodů«, najednou rostlo naše zadlužování. Nebyla tady přímá úměra? Vládu tehdy vytvořila pravice v čele s ODS, v jejímž čele stál Václav Klaus. Peníze na důchody sice byly, ale stále ubývalo rezerv. A už tehdy se začalo proto hovořit o důchodové reformě.
 
Když později další pravicová vláda tentokrát vedená Mirkem Topolánkem prosadila, že od určitého příjmu se z určené částky nemusí odvádět prostředky do pojištění a zároveň Ústavní soud rozhodl, že pojištěnci s vyššími platy musí po odchodu do důchodu dostávat penze vypočítané nikoli solidárním způsobem, prostředků na penze prudce ubylo. Dokonce se hovořilo o tom, že důchodový systém je před krachem. Tady je i zdůvodnění, proč tzv. důchodová reforma »objevila« tzv. druhý pilíř, jenž ovšem poslouží bankám, aby zvýšily své zisky a vlastně nenabídly nic.
 
Přibližně stovkové přidání důchodcům od 1. ledna nemůže pochopitelně nahradit výpadky v peněženkách, jež způsobilo zvýšené DPH, i když zatím ne vždy promítnuté do cen, vyšší ceny energií, vodné, stočné a mnohé další položky. Většina nepřivydělávajících si důchodců počítá s každou korunou. To se ovšem netýká těch, kteří patří mezi ty, jichž se zastal Ústavní soud.

Připomínám si v této souvislosti onu předvolební akci Issová-Mádr: Přemluv bábu... Co by dnes vzkázali oba dva "své bábě" a svému "dědkovi"? Nebo snad by byli ochotni vyzvat své vrstevníky, aby "bábám a dědkům" jako omluvu přidali něco ze svých peněženek? Zřejmě bych žádal mnoho.