Jeden z transparentů, kterými jej chtěli k rezignaci přimět, byla i jeho smířlivá slova k chilskému prezidentovi Augustu Pinochetovi. Ani to však neodradilo mluvčí iniciativy ProAlt Terezu Stöcklovou, která za demonstrací stála, obhajovat v České televizi (odpoledním vysílání ČT 24) osobu minimálně stejně kontroverzní jako Pinochet - Che Guevaru.
Kupříkladu server cubaarchive.com zveřejnil seznam 216 prokazatelných obětí che Guevarových bojůvek v letech 1957-59. Latinskoamerický revolucionář je také autorem slov „Nenávist je součástí boje; neomezená nenávist vůči nepříteli, která donutí člověka, aby překonal svá přirozená omezení, takže se stane efektivním, násilným, selektivním a chladnokrevným strojem na zabíjení. A takovými stroji na zabíjení se musejí stát naši vojáci" (cit. dle Britské listy, 6.10.2004). Známý je také tím, že nechal zbudovat koncentrační tábory pro homosexuály, disidenty a nemocné AIDS, tedy v mnohé stejné skupiny, které dnešní levicoví intelektuálové obhajují.
Jen tento seznam by stačil, aby byl kterýkoliv politik odsouzen. Jen che Guevara ne. Proč tomu tak je?
Neomylnost levice
Je to výsledkem levicových myšlenkových schémat. V nich totiž nejde o argumentaci, ale o ostrakizaci. Kdo je hlasitější, viditelnější a průraznější, ten je zároveň vlastníkem pravdy. Čili označit někoho tisíckrát za vraha v jejich pojetí znamená, že tento člověk vrahem opravdu ne. A obráceně, pokud někdo zabíjel v zájmu „jejich" idejí, je ospravedlnitelným bojovníkem za správný názor a těch pár mrtvých je jen oním pověstným létáním třísek při kácení lesa.
Podobnou logiku použila levicová občanská společnost také při dehonestaci Romana Jocha jako poradce premiéra. Nešlo o vyvrácení jeho názorů, racionální argumentaci a snahu dobrat se pravdy, ale o označení Jocha jako „fašisty, xenofoba a homofoba". Tímto způsobem jej odpůrci chtěli diskvalifikovat z diskuse a nenechat jej ani promluvit. Naproti tomu Joch levicovým demonstrantům ve vyjádření názoru nikdy nebránil, naopak jev tom podpořil, a nenazval je ani zdivočelou mládeží, alkoholiky, feťáky apod. Tedy nikterak nezasáhl jejich osobní důstojnost, jenom označil názor této skupiny za chybný.
A jak Tereza Stöcklová svoji argumentaci o che Guevarovi završila? No, že pokud by jeho triko nosil poradce pro lidská práva, tak by to asi už byl problém. Problém je tedy v osobě, nikoliv jejích názorech. A to taky největší rozdíl mezi zastánci levice a pravice. Zatímco ti první hledají pravdu v racionální diskusi bez ohledu, kdo jí hlásá, a jsou ochotni diskutovat každým, pokud ten dodržuje základní pravidla slušného chování, ti druzí chtějí diskreditovat osobu, která s nimi přichází, tedy, ani, jinými slovy, ji nenechat diskutovat. Výsledkem toho je omezení jakékoliv svobodné diskuse a prosazení jednoho, všeobjímajícího a jediného pravdivého názoru. A to jsme tady přece už měli...
Autor je člen ODS a místopředseda Mladých konzervativců.
Dále čtěte:
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Virtually.cz