S nástupem digitálních technologií se vládám otevřely dveře, o kterých si mohly jejich předchůdkyně v historii nechat jen zdát. Totální evidence a kontrola lidí, kontrola jejich života od narození po smrt, sledování jejich aktivit, pohybu, platebních transakcí, vzájemné komunikace a nepřeberné řady dalších věcí. Politici, aby uklidnili občany, vymysleli nové úřady a instituce, které mají chránit data o nich před jejich zneužitím. Jenže ve skutečnosti slouží pod líbivým pláštěm zdánlivé ochrany občanů mnohdy jen jako nástroj k tomu, aby se občané nemohli k informacím o těch nahoře dostat. Ti nahoře však mají přístup k datům o občanech veskrze neomezený a sdílejí nasbíraná data mezi sebou, aby mohli občany lépe kontrolovat a následně perzekvovat.

 Asi nemá smysl se příliš zabývat tím, že máme u nás nějaké kontrolní mechanismy, které občanům pomáhají a chrání je. Příslušníci BIS falšují doklady na pohonné hmoty, bývalého šéfa Národního bezpečnostního úřadu soudí kvůli čachrům ve státním podniku Čepro, jiný soud řeší vinu bývalého sekčního šéfa téhož úřadu, který měl za úplatky dávat informace lidem z Berkova gangu, soudci, kteří si přihrávali konkurzní kauzy sami sobě, nejsou potrestáni, protože se proti jejich chování nepostavil náš stát včas, ti z řad elitních policistů, kteří mají dbát o bezpečnost občanů a pomáhat jim, je vydírali a šili na ně spisy tak, aby si šli sednout, když neplatili, z výboru pro kontrolu BIS ve sněmovně unikají informace, šéfové státních či městských podniků mají po získání své pozice najednou nejbohatší rodiče v zemi, vyznamenaného šéfa městských strážníků v Praze zatknou s úplatkem za zakázky... Má smysl pokračovat? Má smysl se spoléhat na stát, že Vás ochrání? Nemá. Stát totiž pod taktovkou současných politiků dospěl do stádia, kdy místo aby chránil občany, chrání sám sebe před nimi.

 Touha po totální kontrole lidí ze strany vlád nemá pro ty nahoře zjevně vytyčených hranic. Jenže každý šroub, když si nedáte bacha a přetáhnete, praskne. Jsem přesvědčený, že ochrana duševního vlastnictví a zátah na servery a proti pirátům jsou jen účelovou hrou, jejíž cílem je posílit moc vlád a umožnit jim přijmout taková opatření, něco jako v případě „boje proti terorismu“, aby mohly ještě více kontrolovat občany jednotlivých států. Je to z jejich strany logické. Stačí se podívat na to, jak ohromnou sílu mají sociální sítě a jak rychle je možné skrze ně měnit dění a nálady ve společnosti, což je to nejhorší, co může potkat politika, který si tak pečlivě nalajnoval cestu na celé své volební období.

 Držím skupině Anonymous palce. Považuji je za jeden ze spouštěčů nutných společenských změn a nabourání dosavadního globálního řádu, ke kterému úzká skupina politiků a jejich donátorů směřuje. Výsledkem jejích kroků bude buď ubrání plynu, jako v USA ve věci zákonů SOPA a PIPA, nebo naopak ještě větší a razantnější přitáhnutí šroubů ze strany politiků, což je paradoxně také dobře. Zatím si totiž výše uvedené neuvědomuje dost lidí, kteří se utěšují tím, že se jich to netýká. Až ale budou celníci na letištích nebo policisté v ulicích prohlížet obsah jejich notebooků, telefonů a digitálních pamětí (viz dohoda ACTA), proberou se.

 Anonymous podle mě bojuje ve skutečnosti za principy svobody a volného trhu bez regulací (to ti nahoře tak neradi slyší) a zdaleka nejen za ono pirátství, kterého jsou nyní plná vládám nakloněná média - a využívá k tomu stejné prostředky, jaké vlády používají proti občanům a jejich svobodě. Dělají to nezákonně? Dost možná ano. Jenže když jdou zákony proti zdravému rozumu a jejich cílem je více a více omezovat svobodu člověka, pak to považuji za zcela legitimní způsob. Ano, stojím na straně Anonymous a chci věřit, že se politikům nakonec raději strachy z možné ještě větší nasranosti lidí stáhnou půjky, než by přetáhli...

František Matějka je člen Republikového výboru Svobodných a vítěžem ankety idnes.cz "Bloger roku 2011"