Nepřísluší mi komentovat činnost různých občanských sdružení mládeže. To ale neplatí, pokud je skrze jejich činnost napadána KSČM. Jako předseda Komise mládeže při ÚV KSČM se proto musím vyjádřit k letákové epizodě vyvolané občanským sdružením Svaz mladých komunistů Československa (SMKČ).

KSČM byla „zásluhou“ SMKČ postavena do velmi nepříznivého světla, jako by ignorovala běžné zásady slušného chování a etiky. Ale důležité je právě to, že z neetického chování byli viněni obecně mladí komunisté. Jde o úder do zvláště citlivého místa, souvislost s vnímáním dalšího vývoje KSČM je nasnadě. Vinou několika jedinců ze SMKČ padl stín na všechny mladé lidi spojené s KSČM. Přitom mladé komunisty v KSČM nereprezentuje žádné z existujících mládežnických sdružení, ale Komise mládeže zřízená jako orgán Ústředního výboru naší strany. Být členem některého z oněch sdružení, to je svobodná volba mladých členů strany, zájem o to má jen malá část z nich. Spojovat SMKČ obecně se všemi mladými členy KSČM – to je účelová lež. I média by mohla velmi snadno zjistit, že SMKČ, přestože se snaží opakovaně využívat akcí KSČM k vlastnímu zviditelnění, má mnohem blíže ke Štěpánově KSČ-ČSSP. Oba tyto subjekty jsou členy organizace ICOR (Mezinárodní koordinace revolučních stran a organizací). I v této souvislosti se nabízí otázka - proč vláda hledá právnické kličky proti KSČM, ale KSČ-ČSSP jí nevadí?

Pravicoví politici pochopitelně situace využili. Například paní Němcová ve sněmovně požadovala za činy SMKČ omluvy od KSČM. Vzhledem k tomu, že je nyní KSČM doslova pod drobnohledem vládní koalice, hledající účelově důvody pro zákaz činnosti tohoto svého politického protivníka, nemohla nevědět, že se obrací na nesprávný subjekt.

Postoje KSČM související s úmrtím bývalého prezidenta Havla byly prezentovány předsedou strany. Byly na rozdíl od převládajících „chvalozpěvů“ kritické, ale byly vyjádřeny tak, jak se ve slušné společnosti patří. Mě osobně nikdo nemůže podezírat z obdivu k zesnulému exprezidentovi. Jako lidská bytost však respektuji určitou pietu a nemohu se ztotožnit se zjednodušujícími frázemi pronesenými a zveřejňovanými v podstatě ve chvíli, kdy mrtvý „ani nevychladl“. Není to ostatně první případ. Svaz mladých komunistů Československa svým způsobem předvedl – ve vyhrocené situaci - to, co dělá již delší dobu. Celou současnou kauzu předznamenala aférka s plakátem oslavujícím Vasila Biľaka, která proběhla zhruba před týdnem. Nechápu v této souvislosti, proč toto sdružení vydává plakát a jeho předseda se o tom pak s novináři nechce ani bavit. Jde o projev názoru, nebo o jednoduchou provokaci? Pakliže o to druhé, tak je to opravdu slabý marketing zakrývající jen prázdnotu. Kopáním do mrtvého se autoři letáků snižují ke stejným ubohostem, jako ti, kteří např. po smrti otce expředsedy KSČM Mirka Grebeníčka psali oslavné ódy na jeho smrt, či těm, kteří na Floridě oslavovali mnohokrát a stále bez úspěchu úmrtí Fidela Castra na Kubě.  

My, komunisté, jsme stranou života, lidských hodnot, humanity, nikoli primitivismu a oslav smrti našich oponentů. Pro nás je vítězstvím pravda, nikoli smrt protivníka. Daleko větší odpor vyvolává v našich srdcích např. oslavování vražd Mašínů, nikoli člověka, který pro svou slávu a v záři reflektorů odložil své humanistické ideály. Koneckonců, byl to komunistický parlament, který ho 29. prosince 1989 zvolil prezidentem Československé socialistické republiky. Paradoxně nejvíc dnes pro něj truchlí ti, kteří jej během jeho života moc „nemuseli“. I to o něčem vypovídá.

Kdo mě zná, ví, že mám pochopení pro své mladé kolegy, vím, že ve Svazu mladých komunistů Československa působí i rozumní a obětaví kluci i holky, kterým je jejich čest a názory nade vše. Tím spíš by si měli uvědomit, kam směřuje činnost některých výstupů a jedinců v tomto svazu.

Zdeněk Milata, předseda Komise mládeže ÚV KSČM