Na konci minulého týdne jsem poskytl Lidovým novinám rozhovor do sobotního vydání. Otázky redaktora Daniela Kaisera byly zaměřeny výhradně na téma nákupu letadel CASA, včetně otázky, zda jste nepodlehl jako NGŠ nátlaku tehdejšího 1. náměstka Martina Bartáka.

V novinářské komunitě je zakořeněna legenda, že Vy jste letadla CASA jako nevhodná odmítal, leč Dr. Barták Vás donutil změnit názor. Tyto povídačky mě vždycky dráždily a urážely za Vás. Poznal jsem Vás dost dobře, abych věděl, že by Vás žádná politická síla nedonutila souhlasit s nákupem materiálu, který byste pokládal za nevhodný. Snažil jsem se proto redaktorovi Lidových novin vysvětlit, že jeho domněnka je nesmysl. Úmyslně jsem volil expresivní výrazy, abych zdůraznil, jak propastný rozdíl je ve významu velitele Armády ČR a náměstka ministra.

Po zveřejněni rozhovoru jsem z mnohých reakci zjistil, že mé věty mohly vyvolat zcela opačný dojem a že se Vás mohly oprávněně dotknout. Nechci se vymlouvat a svádět něco na redaktora. Je to bezpochyby moje vina, opravdu jsem formuloval tak nešťastně, že čtenář se může domnivat, že Vás svými výroky dehonestuji. Nesmirně mě to mrzi a vyčítám si to.

Vždy jsem si vážil našich korektních pracovnich vztahů. Neměl jsem nikdy a nemám ani teď žádný důvod dopustit se na Vaši adresu jakéhokoliv urážlivého výroku. Prosím Vás proto. vážený pane generále, abyste přijal moji upřímnou a hlubokou omluvu. Budu si velmi vážit toho, pokud toto mojí vinou vzniklé nedorozuměni nevrhne stin na náš vzájemný vztah.

Dovolte mi také, abych Vás při této příležitosti ujistil svou hlubokou úctou, kterou k Vám cítim za vše, co jste vykonal pro Armádu ČR a tim i pro naši zemi.

Dopis čtětě také ZDE