Děkuji. Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych velmi stručně se vyjádřil se stadiu projednávání vládního návrhu zákona, který upravuje otázky mediací a novelizuje některé další zákony.

Jenom na úvod řeknu, že mediace jsou mimořádně důležitým instrumentem, kterým lze určitou část soudních sporů, zvláště v oblasti civilního soudního řízení, řešit mimosoudně na základě dohody zúčastněných stran, což je samozřejmě velmi přínosné, protože za prvé to vede k tomu, že soudy jsou méně zatíženy některým typem kauz, a za druhé, je-li spor vyřešen konsensem, nikoliv rozsudkem, který většinou vyhovuje pouze jedné ze stran nebo často nevyhovuje ani jedné ze stran, tak samozřejmě společenská akceptace rozsudku je nižší, než když výsledkem je kompromisní dohoda na kompromisním řešení mezi zúčastněnými.

Většina vyspělých zemí Evropy má samostatný zákon, který upravuje právě principy toho, jak vést účastníky civilního sporu k tomu, aby se dohodli a aby se předešlo tomu, že stát skrze soud autoritativně v dané věci rozhodne. ČR dosud takový zákon neměla, a proto vláda vám předložila návrh samostatného nového zákona, který stanovuje jasná pravidla právě pro vedení mediací v oblasti civilních sporů. Nebudu zde opakovat obsah této normy, protože na trojím čtení zde na půdě Sněmovny a předtím v ústavně právním výboru jsme velmi podrobně prodiskutovali jednotlivé aspekty tohoto nového zákona. Pouze budu konstatovat, že ze strany státu bude důležité, aby byla stanovena jasná pravidla pro ty, kteří povedou účastníky řízení k vyřešení daného sporu smírnou cestou, to znamená, stanovujeme jasná pravidla pro tzv. mediátory, kteří budou dostatečně proškoleni a vzděláni k tomu, aby mohli vést účastníky k dohodě.

Speciální kategorie pak budou ti mediátoři, kteří řeší spory kolem dětí.

Nicméně pojďme k tomu, jak se k návrhu postavil Senát. Senát v zásadě s návrhem vyjádřil souhlas, vnímá význam této normy, tohoto právního předpisu, nicméně navrhl několik pozměňovacích návrhů, se kterými, a to zde říkám předem, se předkladatel v zásadě ztotožňuje, to znamená, nejsou to návrhy, které by měnily smysl a obsah tohoto zákona. Mají buď technický charakter, anebo například řeší změnu lhůty, ve které je soud povinen rozhodnout o tom, zda mediační dohoda bude mít charakter soudního smíru a bude tak přímo vykonatelná. My jsme původně navrhovali v našem vládním návrhu 7 dní, Senát po projednání navrhuje delší lhůtu 30 dní. My s tím nemáme problém. Je faktem, že je lepší mít delší lhůtu, která bude dostatečnou zárukou toho, že ji soudy budou akceptovat a dodržovat, než mít lhůtu, která tím, že není vynutitelná, tak fakticky soudem nemusí být dodržována a bude pak následně obcházena i díky velkému nápadu jednotlivých kauz na soudy.

Tedy my akceptujeme tyto pozměňovací návrhy, které, jak jsem řekl, mají spíše technicistní charakter, nemění obsah tohoto návrhu zákona. Zůstává tedy princip mediátorů, zůstává princip, že rozhodnutí mediátora není přímo vykonatelné, musí dojít právě k tomu smíru, a zůstává princip, že všichni mediátoři, ať to jsou advokáti anebo laici, pokud splní zákonné podmínky, mají stejné možnosti realizovat takovouto činnost a výsledky jejich činnosti mají stejný obsah. Nebyla zde snaha na půdě Senátu schvalovat to, co bylo zde na půdě Poslanecké sněmovny, aby mediátoři a advokáti mohli činit přímo vykonatelné mediační dohody.

Já vás prosím o podporu návrhu, jehož důležitost a význam jsem odůvodnil, a to klidně i ve formě, která byla schválena Senátem, nebo i ve formě poslanecké, protože ty změny opravdu nejsou fatální, nedošlo k tomu, že by tam byla objevena nějaká chyba. Jsou to spíše technické záležitosti. Děkuji.