Opozice, která udávala opačný směr, která byla opravdovou stínovou vládou. O sociální demokracii už se jako o opozici nedá hovořit dlouho. Pomyslnou tečkou je kandidatura-nekandidatura ekonoma Švejnara.

Mohl bych říci, že ještě nám nevládnou a už nám lžou. Jak jinak si vysvětlit, že nám pan Švejnar byl s velkou pompou prezentován jako jeden ze dvou kandidátů ČSSD na post prezidenta v přímé volbě, a nyní se ukazuje, že tomu tak pravděpodobně nikdy být nemohlo.

Když ČSSD v únoru vítězoslavně oznámila své dva kandidáty, nikdo o jejich nominacích nepochyboval. Jen se čekalo, kdo z nich bude tím vyvoleným. Jaké ale bylo rozčarování, když Švejnar nyní nečekaně oznámil, že za socialisty kandidovat nebude.

Proč to Švejnar udělal, může mít několik příčin:

1) ČSSD to neměla dojednané a svezla se na popularitě oblíbeného ekonoma, který by šedivé straně dodal trochu amerického lesku

2) Švejnar nepokrytě odhalil svoje úmysly, když si podle vzoru rivala Fischera dobře spočítal, ze distance od polit.strany mu přinese politické body

3) Jan Švejnar nedrží slovo

Pokud platí body 2 a 3, pak je naprosto nepochopitelné, že Švejnar dál vystupuje na stranických diskuzích. Kdyby byl Sobotka silný lídr, ukázal by mu po tom všem dveře. Ne mu za stranické peníze sponzorovat privátní kampaň. Ale možná panu Švejnarovi křivdím a socialisté nám opět ukázali, že co hlásají, neplatí.

Ať už to bylo jakkoli, plyne z toho jediné: se Švejnarem ani se Sobotkou se nedá počítat. Komu z těchto dvou se dá věřit? Důvěra je v politice nejdůležitější. Nechci mít v čele někoho, komu nevěřím.

Ing.Vratislav Mynář, předseda SPOZ