Těžba čehokoli je v Česku fenoménem. Dobývání různých kovů v minulosti ovlivnilo zabydlování hlavně horských oblastí Čech a Moravy. Tehdy kutání a rýžování vedlo k pozitivnímu rozvoji hornických měst, která patřila k největším v království.  Rozsáhlá území navždy naopak nepříznivě změnila těžba uhlí, která tisíce lidí připravila, a možná ještě připraví, o domov. Získávání uranu se stalo dokonce prostředkem k vyřizování politických účtů.

Dnes je slovo těžba opět v kurzu. Vášnivě se diskutuje o možnosti prolomení těžebních limitů uhlí v severních Čechách. Uhlobaroni argumentují rostoucí potřebou energie, lidé, žijící v oblastech, kde se uhlí k jejich smůle vyskytuje, se přirozeně bouří. Stále častěji se vynořují zprávy o ropných zásobách na severu Moravy, velkých zásobách zlata pod celými Čechami, gigantických ložiscích nesmírně cenného germania v Krušných horách a nejnověji o ložiscích břidličného plynu napříč republikou.

Vypadá to, že v době, kdy celý svět přemýšlí nad vhodnými technologiemi, které by drancování přírody omezily nebo jim úplně zamezily, u nás sílí tendence vybagrovat, co se dá. Je štěstí, že lidé mají zdravý rozum a veřejné mínění je striktně proti dalšímu ničení životního prostředí. Zatím mu naslouchají i politici. Doufejme, že tomu tak bude i nadále a iluze snadných, velkých zisků, představovaná těžebními společnostmi, nebude lákavější, než hlas nás všech po ochraně životního prostředí.

Mgr. Dagmar Navrátilová, poslankyně Parlamentu ČR

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.