Od včerejších pozdních večerních hodin se i v českém politickém a veřejném prostoru rozběhla debata o včerejších jednáních Evropské rady na téma fiskální úmluvy. Vyjadřovala se k tomu i řada politiků. Já jsem celou řadou z vás tázán na komentáře k jednotlivým názorům, výrokům, komentářům a podobně. Chci říct, že nemá význam komentovat v podstatě stranické pozice té nebo oné politické strany, které byly dopředu odhadnutelné.

Na druhé straně nemohu se nevyjádřit k výrokům pana Karla Schwarzenberga. Jeho výroky považuji za mimořádně nepovedené, mimořádně nepromyšlené, mimořádně neprofesionální a kdyby se nejednalo o muže zralého věku, označil bych je za projev mladické nerozvážnosti.

Mám pro to svým způsobem pochopení, podobně hloupě se jednou za čas vyjádří každý z nás a z tohoto pohledu bych byl tolerantní. Nicméně vezmu-li v potaz i jeho nedávné velmi nepovedené interview v německých novinách Der Spiegel, ve kterých úplně zbytečně po diplomatické rovině znepříjemnil česko-německou relaci, tak pokud by se podobné výroky měli stávat standardem z úst českého ministra zahraničí, tak potom musím říct, že by tady skutečně rostl velmi vážný problém.

Speciálně ministr zahraničí by měl své výroky velmi vážně zvažovat a měl by po nich velmi přemýšlet. Nejsou to výroky z vesnické tancovačky někde v Čimelicích. Jsou to velmi závažné věci, které mohou ovlivnit nejen vnitrostátní politickou situaci, ale i mezinárodní vztahy.

Chci zdůraznit, že jsem včera na jednání Evropské rady postupoval přesně v souladu s mandátem, který mi dala vláda a s rámcovou pozicí z 18. ledna, kterou schválila vláda všemi svými přítomnými členy, včetně ministrů za TOP 09. Od této rámcové pozice a tohoto mandátu jsem se neodchýlil o jeden jediný milimetr.

Chci tedy spíše položit otázku, nakolik se od ní odchylují někteří jiní ministři a musím říct, že v poslední době vždy s velkými rozpaky sleduji zápisy a informace z Rady pro všeobecné záležitosti, což je orgán EU, který vždy připravuje jednání Evropské rady za účasti zpravidla ministrů zahraničí či ministrů pro evropské záležitosti, v českém případě českého ministra zahraničí. S jistými rozpaky jako předseda vlády přijímám to, že se opakovaně a opakobaně těmito Radami pro všeobecné záležitosti, kde se má bojovat za Českou republiku, český pan ministr zahraničí promlčí. Myslím, že to není ta správná taktika.

Mimochodem jednání Rady pro všeobecné záležitosti probíhalo i v pátek před jednáním Evropské rady. Pan ministr zahraničí měl dostatečný prostor řadu věcí dojednat, ale neučinil tak a nedojednal vůbec nic. To, co se podařilo pozitivně posunout v této smlouvě, dojednal až ve večerních hodinách můj vyjednávací tým v čele se státním tajemníkem panem Belingem.

Například to, že tato úmluva jakožto fiskální smlouva zůstane nadále otevřená pro všechny členské země EU. To znamená, že kdykoliv v budoucnosti bez jakýchkoliv problémů pouhým podpisem a ratifikací může kterákoliv členská země EU k této smlouvě přistoupit. To byl tedy výsledek vyjednávání těch, kteří vyjednávat chtěli a kteří pro to skutečně něco dělali.

Zaznamenal jsem také, že pan ministr se tím chce zabývat až po svém návratu ze zahraničí. Musím říct, že my velmi stojíme o českého ministra zahraničí, nikoliv o českého ministra v zahraničí. Vláda České republiky se bude této věci věnovat ve středu. To, že někdo někde cestuje, je jeho problém, nikoliv problém vlády České republiky a já doufám, že pan ministr zahraničí se bude místo prostořekých komentářů mnohem více věnovat svému úřadu.

Mimochodem dnes jsem měl pracovní snídani s vedením Svazu českého průmyslu a Hospodářskou komorou ČR na téma českého exportu. Jednomyslně, jednohlasně a unisono zaznívaly stížnosti a stesky na nefunkčnost ministerstva zahraničí v oblasti exportu. Jednoznačně zástupci českých podnikatelů hodnotí působení ministerstva zahraničí v tomto sektoru velmi negativně, jsou velmi nespokojeni a já budu rád, když se pan ministr zahraničí bude věnovat svému ministerstvu včetně klíčového úkolu, kterým je podpora exportu.