Nemají to v dnešních dnech sociáldemokratičtí přátelé, jak se oslovují,  jednoduché. I když ústy svého předseda B. Sobotky nesčetněkrát vyřkli ono okřídlené „padni komu padni“, situace se zdá být poněkud jiná. Stačí se jen podívat na některé titulky z celostátních deníků za posledních pár dní: „Policejní trezor skrývá politickou bombu“ (kauza Ředitelství silnic a dálnic); „Hala proslul spornými zakázkami i opulentní oslavou“ (exředitel ŘSD spřátelený s  řadou jihomoravských špiček ČSSD); „Mám nahrávky s důkazy o korupci hejtmana, tvrdí senátor Dryml“(pardubický senátor ČSSD versus hejtman Pardubického kraje, rovněž ČSSD). „Světlým“ bodem v kauzách, ve nichž hrají nepřehlédnutelnou roli čelní politici ČSSD či lidé na ně úzce napojení, se zdá být aktuální zpráva pod titulkem „Státní zástupkyně zastavila stíhání senátora Lajtocha“. Nejde ale ani tak o senátora Lajtocha a dalších 12 osob. Olomoucká krajská státní zástupkyně Marie Kodytková má jistě velké pravomoci a právo rozhodnout. Jde opět a  pouze o další vlnu otázek okamžitě prosakujících od občanů, zda nejsou politické zájmy nadřazeny zájmům celospolečenským.

Za vším, co se kolem této kauzy děje, je nějaké ale. Když sama státní zástupkyně Kodytková  přiznává, že „skutky, které byly popsány v usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, se sice částečně staly, avšak nejsou trestným činem“, pak nerozumím, kde je pravda. Zda u Policie ČR, která bývalých 11 radních a dva úředníky obvinila z trestného činu sjednávání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a ze zneužití pravomoci úřední osoby v souvislosti s výstavbou domova pro seniory a rekonstrukcí zimního stadionu v Přerově. Protikorupční policie obě zakázky šetřila proto, že jejich konečné ceny podstatně překročily plánované náklady, například u domova pro seniory o 30 miliónů z původních 137 miliónů. Svou roli v obvinění sehrály vazby přerovských koaličních politiků na stavební firmu, provádějící tyto zakázky. A celé své vyšetřování policie ukončila  návrhem na obžalobu u všech obviněných. Nebo zda je pravda u vsetínského žalobce, který případ dozoroval a odmítl u většiny obviněných zastavit trestní stíhání. Neshledal pro to důvod a zastavení stíhání je z jeho pohledu odporující zákonu. Anebo u krajské zástupkyně, která mu   případ odebrala a rozhodla, jak rozhodla.

Po celou dobu, kdy tato kauza „žila“ i v přerovské občanské veřejnosti, se stále více nahlas říkalo: „Nic z toho nebude, vše se jako vždy kopne pod koberec.“ A lidé, jako vždy, měli pravdu.

Ať tyto mé řádky nejsou vykládány špatně. Přeji všem, kteří by byli obviněni neprávem, aby nemuseli projít martýriem v podobě soudního jednání. A také si nepřeji, aby soud rozhodoval o něčí vině třeba na základě nedostatečných důkazů. Možná by soud skončil závěrem, kterým kauzu uzavřela krajská státní zástupkyně. To už se ale nedovíme. Nejsem ani předurčen komentovat a hodnotit výkony českých státních zastupitelů a českého soudnictví. Ale rozpory mezi závěry policie i jednotlivými soudními orgány přece jen budí pochybnosti. A proto bych vnímal osvobození u soudu jako čistější pro všechny aktéry a po všech stránkách. Jinak totiž zůstává na jazyku jedna otázka. Proč tomu tak nebude? Je to snad součástí nějaké politické objednávky?

Josef NEKL, poslanec PS PČR za KSČM