Policie České republiky je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor, který slouží veřejnosti. Byla zřízena zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ke dni 15. července 2001 a jejím základem se stala česká část československé složky Veřejné bezpečnosti bývalého Sboru národní bezpečnosti a její nejkvalifikovanější příslušníci, kteří nebyli svojí bývalou činností politicky diskreditováni. Od svého vzniku prošla však již policie tolika zcela nesmyslnými reorganizacemi, že dnes již plní uložené úkoly takřka na hranici možností a, její šéfové, jen aby ukázali, že vymysleli něco nového, reorganizují dál.

Úkolem Policie České republiky je, již ze zákona, chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropských společenství nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí našeho právního řádu. V počátku fungování Policie České republiky začali s nesmyslnými reorganizacemi bývalí disidenti a chartisté, kteří působili po převratu v roce 1989 v prověrkových komisích a poté se nechali zcela bezostyšně nominovat do nejvyšších funkcí v Ministerstvu vnitra ČR a na Policejním prezídiu ČR přestože sami ničemu nerozuměli a potřebovali se zbavit odborně fundovaných kritiků z řad bývalých příslušníků Veřejné bezpečnosti.

Proto také tehdy naprosto bezhlavě rušili určité řídící funkce jen proto, aby se zbavili určitých funkcionářů, ale i celá oddělení, odbory i útvary, chtěli-li vyhodit od policie více zde sloužících policistů, protože jinak na ně nic neměli. Jen co se uvedených policistů takto podlým způsobem zbavili, zřídili tyto útvary znovu, např. jen s mírně pozměněným názvem, počet dobře placených řídících funkcí ještě navýšili a jmenovali si do nich, zcela v rozporu s potřebami policie a ministerstva vnitra, svoje kamarádíčky a jejich příbuzné, včetně vlastních dětí, byť k jejich výkonu neměli požadované vzdělání.

Postupně, aby si tito nevzdělaní pseudorevoluční „samozvanci“ dále upevnili svoje vedoucí pozice na ministerstvu vnitra i v policii, se zbavili všech starších schopných policistů tím, že je začali šikanovat, úkolovat naprosto nesmyslným směrem, účelově jim snižovali dosažené hodnosti a v některých případech je dokonce ústně nutili k porušování služebních předpisů a zákonů, takže všichni slušní policisté, kteří nechtěli riskovat, že proti nim bude účelově zahájeno trestní stíhání, z policie postupně odešli. A neodešli pouze ti, kteří již měli nárok na zasloužený důchod, ale ještě by byli schopni pro tento stát perfektně sloužit dál, ale i ti podstatně mladší, většinou ve věku od 35 do 45 let věku, kteří se konečně, po zhruba deseti až patnácti letech policejní služby, stali skutečnými policisty a měli společnosti vracet to, co do nich investovala během jejich studia, kvalifikačních a rekvalifikačních kurzů a školení.

Že policie bez těchto lidí fungovat nemůže, nikoho nezajímalo, neboť nejvyšší policejní funkcionáři se následně dostali do područí různých politiků a jejich stran (ač to služební zákon výslovně zakazuje) a kdo nesmýšlel jako oni, byl jejich nepřítelem se všemi důsledky.

Každý nový ministr vnitra (a že jich zde již od roku 1989 bylo, leč potřebnou kvalifikaci měl pouze JUDr. Cyril Svoboda a Mgr. František Bublan) přišel, aby se ukázal, s novou koncepcí a novou reorganizací policie (protože na to většinou lidé slyší) a obdobně se chovali i všichni policejní prezidenti, z nichž však byl na potřebné úrovni pouze jeden jediný, který však byl zcela nesmyslně odejit. A situace se opakuje a opakuje a policie chřadne a chřadne, oslabuje a už je doslova nemocná. A když je nemocná, ještě jí to částečně myslí, ale již nemá ten patřičný úder (řada potřebných útvarů byla sice účelově zřízena, aby se neřeklo, ale jen začala pracovat a sahat i na politiky na nejvyšších postech – např. Finanční policie – byla okamžitě zrušena).

A to asi vyhovuje těm, kteří si s policií účelově zahrávají, kteří se sice slovy a politickými proklamacemi hlásí k boji proti korupci, leč sami ji buď páchají, nebo účelově kryjí.

Další, zatím poslední, reorganizaci policie, představil 12. listopadu 2012 současný ministr vnitra Jan Kubice a nový policejní prezident plk. Mgr. Martin Červíček. Přesto, že jde pouze o kusé informace a přidání pouhých 600 policistů do přímého výkonu služby z kanceláří je zcela nedostatečné, je zde vidět alespoň malý krůček ve prospěch bezprostředního výkonu policejní služby.

Dost dobře ovšem nechápu, proč se v takové reorganizaci, například neobjevilo, že ministr vnitra bude mít pouze dva náměstky, kteří, kdyby byli schopní a rozuměli by oboru, museli by veškerou agendu zvládnout hravě, proč nemá ministerstvo vnitra pouze ředitele příslušných odborů (podle problematik) a potřebuje zcela nesmyslný počet dalších vedoucích zcela nesmyslných oddělení jen proto, aby jim mohly být vypláceny příplatky za tzv. vedení (např. i jednoho či dvou dalších úředníků?!?!), proč nemá policejní prezident pouze dva, opravdu schopné náměstky, kteří budou přímo řídit ředitele krajských ředitelství a ředitele celorepublikových útvarů a proč nemá Policejní prezídium pouze 300 policistů a max. 100 občanských pracovníků, proč každý další nižší služební funkcionář má řadu náměstků, vedoucích kanceláří, tiskových mluvčích a dalších poskoků, kteří navíc mají neskutečně vysoké služební hodnosti (a také vysoké odměny), v řadě případů stejné, jako má samotný ředitel krajského ředitelství policie, který je zodpovědný za veškerou policejní službu a bezpečnost v celém kraji?

Nechápu, jak může mít jakýkoliv tiskový mluvčí (a to i mladičký protekční floutek, který nikdy nic ve výkonu služby sám neodsloužil) nejvyšší služební hodnost plukovníka policie, jak může mít takovou hodnost pouhý vedoucí kanceláře (dokonce i na střední policejní škole) a jak může hodnost podplukovníka policie získat, bez jakékoliv předchozí úspěšné služby, dokonce i pouhý civilista, který je protekčně a účelově do řad policie teprve přijat. Jak je dnes, v době šetření a škrtů v přímém výkonu služby možné, že na středních policejních školách, ale i na Policejní akademii České republiky v Praze je řada podplukovníků a dokonce i plukovníků, kteří si tyto hodnosti nenasloužili v přímém výkonu policejní služby v terénu, ale získali je naprosto účelově právě až na těchto školách příchodem do funkce přesto, že řada z nich by dnes v přímém výkonu policejní služby nezastala ani práci praporčíka na základním policejním útvaru?

Proč zde nemohou učit bývalí nejkvalitnější policisté zařazení v civilních a tedy i pro stát levnějších tabulkách? A pokud se to tam někomu z těch protekčních podplukovníků a plukovníků líbit nebude, nechť je odeslán služební cestou na základní policejní útvar do Prahy, Ostravy či Ústí nad Labem, kde může ukázat co vlastně sám umí, když už chce někoho policejnímu řemeslu učit.

Jak je možné, že bezvýznamný funkcionář na úrovni kraje či dokonce jen okresu (dnes tzv. územního odboru) jezdí denně (takřka 100 km) do zaměstnání i zpět služebním automobilem a proč se řada dalších funkcionářů nechá domů denně vozit hlídkovými vozy policie mnoho desítek kilometrů a pak musí řadoví policisté psát úřední záznamy či dokonce „vyjádření“ k tomu, proč v rámci služby projeli služebním automobilem více než 20 kilometrů za 12 hodin? Tak se totiž dnes fakticky mrhá penězi, které pak chybí na přímý výkon služby v terénu, na boj proti skutečným zločincům, na rozkrývání závažných forem trestné činnosti Službou kriminální policie a vyšetřování, leč ani tato nová a zatím poslední reforma policie to nikterak neřeší.

Přemýšlejte intenzívněji, pánové, neboť právě za to jste ve svých lukrativních funkcích placeni, a pokud na to nemáte, přijďte se zeptat těch, kteří tomu skutečně rozumí. Jistě vás neodmítnou, neboť jde nejen o bezpečnost našich občanů, ale i o peníze nás všech.

Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D., předseda Rady pro vnitřní bezpečnost státu a odborný mluvčí NS LEV 21