Děkuji, paní předsedkyně.

Já nebudu hodnotit zde vystoupení pana kolegy Stanjury, ale chci upozornit na politickou kulturu, která nejenom do této Poslanecké sněmovny, ale i do médií se přenesla. A to je to, že se nebavíme o argumentech, o meritu věci, o obsahu, ale jakmile si někdo dovolí přijít s nějakou kritikou, tak jakoby se vytáhla složka a všechny jeho bývalé hříchy se použijí na to, aby tento poslanec byl smeten návalem informací o tom, co všechno v minulosti udělal.

Já si myslím, že to je asi přesně to, co má ta koalice ve vínku, protože to uplatňuje už druhým rokem, a jak jsem si všiml i v televizi, překřičet a ukřičet oponenta, jaký je on a ne, ne nad diskusí nad tím, kde je pravda v tom obsahu a o čem se vlastně chceme bavit.

Je to smutné, protože to představuje, a já už jsem to tu jednou řekl, takovou hru na pískovišti, kdy se pak začnou děti ne překřičovat, ale mlátit lopatičkami, a nejde o to, ukazovat veřejnosti, že se bavíme o tom, jaký máme program, proč ho uplatňujeme, v čem je lepší, v čem je horší, ale že se stavíme do role soudce a obžalovaného a ten precedent je vždycky nějaký hřích, který byl v minulosti. Byl bych rád, kdyby tady tyto metody z Poslanecké sněmovny vymizely, neboť přesně tyto metody otravují občany. Ukazují jim, jako bychom byli všichni stejní a neumíme se domluvit, protože na každého existuje nějaká složka, co v kterém čase kdy provedl, řekl, udělal.

Děkuji. (Tleskají poslanci KSČM.)